Můžete prosím nejprve nastínit největší problémy a výzvy, které před člověkem vycházejícím z nápravného zařízení stojí?
Jan Drtina: Největším problémem je to, že tito lidé nemají kam jít, pokud nemají například rodinné zázemí. Když ve vězení nepracují, nemají po odchodu téměř žádné peníze. Dostanou pět set korun na cestovné a to je vše. Někdy se stává, že člověku skončí výkon trestu o víkendu a musí tedy počkat až do pondělí, než si bude moct vyzvednout další finanční podporu. Za pět set si tak musí koupit jídlo a zajistit ubytování na dva dny, což často není jednoduché.
Alžběta Majerová: Tyto problémy člověk řeší bezprostředně po odchodu z vězení. Dále ale následuje také velký problém se sháněním práce. U nás zaměstnavatelé nemusí povinně vymáhat trestní rejstřík, velká většina z nich se na něj ale ptá. Naši klienti, tedy lidé, kteří opouští vězení, nemívají tolik zkušeností, ať už kvůli předešlému životnímu stylu nebo vzdělání. Hodně z nich je také zadlužených a v exekucích, což s sebou nese spoustu dalších problémů.
Vedle toho řeší, jak si najít bydlení. Naši klienti většinou nebývají lidé, kteří by se do vězení dostali kvůli jedné chybě, kterou někdy udělali, a často se jim dostává pomoci pouze od neziskových organizací, jako jsme my. Většinou totiž nemají vytvořené zdravé mezilidské vztahy, ke kterým by se mohli vrátit. Pobyt ve vězení navíc ovlivňuje a mění i jejich psychiku. Velké množství lidí ve vězení má také zkušenost se závislostí, což se těžko překonává i člověku, který má jinak hezký život.
Pobyt ve vězení ovlivňuje a mění i psychiku.
JD: Ještě doplním, že když je někdo ve vězení delší dobu, může se spousta věcí ve světě změnit. Například člověk, který nyní vyjde po deseti letech z nápravného zařízení, neumí zacházet s chytrým telefonem nebo si založit e-mailovou adresu, přestože to pro většinu populace může být zcela banální záležitost.
Zmínili jste, že těmto lidem obvykle nejvíce pomáhají právě neziskové organizace. Neselhává tedy v této roli systém, který se spoléhá na to, že tuto oblast vykryje nevládní sektor?
JD: Myslím, že neziskové organizace v tomto směru často suplují roli státu. Ve věznicích sice mají pedagogy a vychovatele, většinou se ale nedostane na všechny, české věznice jsou totiž přeplněné a mnoho času zabere i nutná administrativa. Pracovníci pak musí vyplnit spoustu papírů a ve výsledku to odnesou nejvíce ti vězni.
AM: Ve vězeňské službě je na jednu stranu spousta lidí, kteří se snaží o změnu, hodně věcí ale nefunguje ideálně, přestože se stát i neziskový sektor snaží. A to je důvod, proč v Rubikonu pracujeme přímo s klienty, ale také usilujeme celkově o systémovou změnu.
Práce bez smlouvy, nebo na dohodu
Co se týká hledání zaměstnání, v jakých profesích se mohou bývalí vězni nejčastěji uchytit?
AM: Nejpřívětivější je paradoxně prostředí, které pro ně jinak není dobré – to jsou pracovní agentury nebo nelegální pracovní trh. Například se jim povede sehnat práci, která ale není na smlouvu nebo je na dohodu o provedení práce, což u nás dělá spousta zaměstnavatelů a je to nevýhodné pro stát i pro naše klienty. Oni ale ví, že peníze dostanou hned a nic jim nestrhne exekuce.
Nejčastěji si lidé najdou práci v gastronomii nebo na stavbách. Některé pracovní agentury, které nemusí být vždy seriózní, najímají naše klienty nebo naši cílovou skupinu jako ochranku pro supermarkety, protože mají za to, že poznají, když někdo krade.
JD: V rámci Rubikonu máme síť spolupracujících zaměstnavatelů, kteří vědí, kdo jsou naši klienti. Tyto zaměstnavatele máme buď na tzv. rychlý matching, kdy jim posíláme lidi hned a oni přijímají de facto kohokoliv. Někdy ale mluvíme s klienty nejprve my, jakožto poradci z Rubikonu, vytvoříme profil kandidáta, ten pak pošleme zaměstnavateli a je už na něm, zda si člověka pozve například k pohovoru, nebo ne. V profilu většinou zmíníme i trestnou činnost daného klienta a to, jak se k tomu staví a co ho motivuje k životní změně. Takže máme i poměrně dost klientů, kteří získali práci i u větších firem, například v kanceláři či na asistentských pozicích.
Když je někdo ve vězení delší dobu, může se spousta věcí ve světě změnit.
AM: Mezi zaměstnavateli máme i partnery. V rámci Rubikonu pořádáme akce, jako jsou pohovory nanečisto nebo různé benefiční projekty, na které s námi jezdí i světově známé firmy, jako jsou Ikea nebo DM.
Panují ve společnosti nějaké předsudky, co se týká lidí, kteří strávili nějaký čas ve vězení? Jaké to jsou?
AM: Naši klienti často zmiňují věci, které zároveň souvisí i s braním drog, protože tato zkušenost je na nich často vidět. Takže to může hodně souviset s předsudky, které má společnost o lidech, kteří mají zkušenost se závislostí. Určitě jde ale také o nějakou obecnou nedůvěru vůči lidem, kteří byli ve vězení.
JD: Může jít například o to, že když se někdo před zaměstnavatelem na pracovním pohovoru zmíní o své trestní minulosti, zájem opadá. Naše klienty někdy doprovázíme například při jednání na úřadech. Oni se nám poté zmiňují, že když tam s nimi jsme, chovají se k nim úředníci lépe, než když jsou tam sami. Není to sice pravidlo, ale děje se to. Hodně našich klientů má také exekuce, a když si pak snaží najít bydlení a mají na to finance, majitelé je přesto často odmítají, protože si o nich najdou informace na internetu.
Podle zprávy Českého helsinského výboru z ledna letošního roku jsou až tři čtvrtiny vězňů recidivisté. Proč je tedy u nás míra recidivy tak vysoká?
JD: Je zde několik faktorů. U nás chodí hodně lidí do vězení za stejné tresty, a to i v případech, kdy by se daná věc dala vyřešit například pokutou nebo veřejně prospěšnými pracemi. Místo toho je ale pošlou do vězení, která jsou pak přeplněná. Proto není možné všechny vězně dobře připravit na život po výkonu trestu.
Existují typy věznic, kde všichni pracují a ve kterých mají lidé daleko lepší přístup k psychologické péči či různým specializovaným oddělením. Recidiva lidí, kteří projdou tímto typem vězení, je mnohem nižší.
TRÉNINK TRVÁ PŮL ROKU, ČLOVĚK ZNOVU ZÍSKÁVÁ PRACOVNÍ NÁVYKY A MÁ U TOHO K DISPOZICI STÁLOU PODPORU.
AM: Když jde do vězení člověk, který je tam „omylem“ a do té doby žil, stereotypně řečeno, řádný život, i tak je často vytržený z toho, co zná. U nás máme velké věznice a moc jich není. Často proto člověka umístí na druhou stranu republiky a potom nastává problém, aby ho blízcí mohli navštěvovat. Člověk je tak odstřižený od všeho, co do té doby znal, a ta institucionalizace mívá často devastující vliv na jeho psychiku.
Přestože pak člověk vězení opustí, trest pro něho nekončí – musí se vypořádat se zmíněnými předsudky, zaměstnavatelé lustrují jeho trestní rejstřík, může mít exekuce a také si toho hodně odnáší i z pobytu v nápravném zařízení. Spousta z nich má navíc i historii spojenou se závislostí. Hlavním faktorem je zde podpora rodiny a zázemí, kam se člověk může vrátit.
„Nedokázal jsem si představit, že budu normálně chodit do práce a smysluplně využívat čas.“
Vy sám jste, Jane, strávil nějaký čas ve výkonu trestu. Co pro vás osobně bylo největší překážkou poté, co jste nápravné zařízení opustil?
JD: Než jsem se do vězení dostal, bral jsem přes deset let drogy a docela dlouho jsem nepracoval. Nedokázal jsem si proto představit, že budu znovu chodit do práce, nebrat při tom drogy a smysluplně využívat čas.
To se mi ale nakonec podařilo, a to i díky Rubikonu, kde existují tréninková místa pro resocializaci lidí po výkonu trestu. Trénink trvá půl roku, člověk znovu získává pracovní návyky a má u toho k dispozici stálou podporu.
Můžete říct, v čem vám vaše osobní zkušenost pomáhá ve vaší nynější profesi?
JD: V rámci své profese nyní jezdím do věznic služebně. Když se s vězni bavíme z pozice neziskové organizace, poslouchají někdy jenom „na půl ucha“ a myslí si svoje. Občas jim řeknu, že jsem před pár lety seděl na stejném místě jako oni a nosil jsem stejné oblečení, nyní ale umím normálně fungovat. Snažím se jim ukázat, že to má smysl. Potom nám často věnují větší pozornost.
Další věcí je empatie. Když mám klienta, který se právě vrátil z výkonu trestu, dokážu se vcítit do toho, co zažívá. To ale umí i další mí kolegové, kteří si vězením nutně neprošli.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
