Nejvíce zasažené země jsou Nigérie, Kongo a Ghana. Ale plantáže s palmami a průmyslová zařízení na zpracování jsou rozeseta ve víc než polovině subsaharských států.

V drtivé většině případů je průmyslová produkce palmového oleje v rukou zahraničních korporací, jako je francouzská Bolloré group, brazilský Petrobras, italský ENI a Wilmar International se sídlem v Singapuru, většina společností ale sídlí v Evropské Unii. 

Průmyslový systém produkce palmového oleje je v Africe "založen na monokulturních plantážích, kde je půda využívána výhradně pro účely jediného odvětví," vysvětluje Ricardo Carrere, odborník na lesnictví ve Světovém hnutí za deštné pralesy (World Rainforest Movement).

Světové hnutí za deštné pralesy sídlící v hlavním městě Uruguaye Montevideu je mezinárodní organizace prosazující pozemková práva lokálních obyvatel.

"Ve většině, ne-li ve všech případech je půda zabírána místním komunitám s minimální nebo žádnou náhradou. Biodiverzita pralesních ekosystémů je ničena a nahrazuje ji palmová monokultura," pokračuje Ricardo Carrere, autor zprávy "Olejové palmy v Africe: minulost, přítonmost a budoucí scénáře", kterou WRM publikovalo v roce 2010.

Ricardo Carrere také řekl v rozhovoru pro IPS, že všechna zařízení na zpracování oleje jsou charakteristická svými otřesnými pracovními podmínkami. "V koloniální éře bylo otroctví a nucená práce na plantážích každodenním údělem Afričanů. V moderním systému je to podobné - otročení formou špatně placené práce."

Jako příklad zmiňuje Ricardo Carrere palmové plantáže a zařízení na zpracování oleje provozované  francouzskou Bolloré group v Kamerunu. "Životní a pracovní podmínky jsou tam bezútěšné. Lidé žijí v nezdravém prostředí provizorních osad bez elektřiny a vody, a ti, co právě mají práci, dostávají extrémně nízké výplaty."

Podle Ricarda Carrereho i dalších odborníků pracují stovky námezdních dělníků na plantážích a v zařízeních na zpracování oleje šest dnů v týdnu, od šesti hodin ráno do šesti večer za dva dolary denně bez jakéhokoliv sociálního zabezpečení.

Ve své zprávě Ricardo Carrere srovnává moderní, zahraničními společnostmi provozovanou produkci palmového oleje s tradiční metodou. "Moderní systém je dokonce horší než tradiční. Je typický svými dopady jako je extenzívní vysoušení půdy a širokým využitím agrochemikálií, což obojí ničí místní vodní zdroje."

Za nedávnou expanzí palmových plantáží stojí rostoucí poptávka v průmyslových zemích po takzvaných agropalivech, která jsou mylně pokládána za alternativu k fosilním palivům.

Podle řady studií jsou ovšem místní ekologické dopady průmyslové produkce palmového oleje zničující. Kauza plantáží na ostrově Bugala ve Viktoriině jezeře v Ugandě slouží jako další ilustrace.

Podle studie provedené nevládními organizacemi sdruženými v Kalangala District Forum tamější palmové plantáže zvýšily tlak na lesní rezervy, podstatně přispěly k vyčerpání regeneračních schopností pralesních porostů a následnému odlesnění, erozi půdy a vysychání  mokřadů. 

Mimoto mají tyto plantáže negativní socioekonomické dopady na život ostrovní komunity. Tyto následky zahrnují porušování pozemkových práv domorodců a omezení jejich přístupu ke zdrojům, včetně ztráty zemědělské půdy coby záchranné sociální sítě. 

Fórum nevládních organizací zdůrazňuje, že plantáže také způsobily prudký nárůst cen pozemků a zničily místní komunitní ekonomiku.

Ricardo Carrere podtrhuje "klíčovou roli" národních, regionálních a multilaterálních institucí při podpoře a rozvoji zahraničních investic do průmyslové produkce palmového oleje v subsaharské Africe.

"Je třeba zdůraznit, že tato podpora ignorovala všechny hromadící se důkazy o negativních sociálních a enviromentálních dopadech velkoplantáží kdekoliv v rozvojovém světě," říká Ricardo Carrere.

"Tyto mezinárodní snahy také opomíjely sociální benefity tradičních trvale udržitelných postupů při zpracování palmového oleje. Výsledkem bylo, že většina podpory směřovala k rozvíjení průmyslového modelu produkce a prakticky žádná na tradiční metody," pokračuje Ricardo Carrere.

Mezi nadnárodními a multilaterálními institucemi, které se zapojily do podpory industrializace produkce palmového oleje v Africe, Ricardo Carrere jmenuje Africkou rozvojovou banku, Africkou investiční banku, Evropskou Unii prostřednictvím Evropského rozvojového fondu, Evropskou investiční banku a projekt EU Partnerství přes dialog.

Další zahraniční vládní agentury údajně zapletené do expanze produkce palmového oleje v Africe jsou americká rozvojová agentura USAid a americké ministerstvo zemědělství, britský  Odbor pro mezinárodní rozvoj (Dfid), finský FinnFund a německá Agentura pro technickou spolupráci.

Agentury OSN jsou také zapojeny, například Potravinová a zemědělská organizace (Food and Agricultural Organisation) a Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství (International Fund for Agricultural Development), které intervenovaly ve prospěch průmyslové produkce palmového oleje v Africe.

Pěstování a výroba palmového oleje v Africe ve velkém také vyvolala několik právních sporů v zemích původu zahraničních společností. Například ve Francii společnost Bolloré group v roce 2010 zažalovala dvě tiskové zprávy o jejích aktivitách v Kamerunu jako pomlouvačné.

V jednom případě u pařížského soudu neuspěla, v druhém žalobu raději stáhla dva týdny před vynesením rozsudku.

Rádio NP

Proměna bez domova