Takové je stanovisko Abdoulaye Sanokoa, vyslaneckého rady delegace Mali při WTO v Ženevě, které vyjádřil v rozhovoru pro IPS.

"Nicméně nehodláme toto kolo uzavřít za každou cenu, raději se soustředíme na jeho rozvojové aspekty. Naopak, jsou to velké podnikatelské subjekty, které tlačí na otevření trhu."

Nikdo přesně neví, jaký dopad by ztroskotání tohoto vyjednávacího kola mělo na Nejméně rozvinuté země (LDC). Studie požadovaná Africkou, Karibskou a Pacifickou skupinou (ACP) nebyla ani zahájena.

Nejméně rozvinuté země by se spokojily s uzavřením kola na základě v současnosti projednávaných textů z roku 2008, protože "by to bylo lepší, než ztratit všechno," dodává Abdoulaye Sanoko.

Nicméně Romain Benicchio, tajemník pro obchodní politiku z Oxfam International v Ženevě, nesouhlasí: "Vážně potřebujeme multilaterální dohodu, která bude splňovat potřeby chudých zemí, lze ovšem pochybovat, že to, co je nyní na stole, by jim prospělo." Oxfam International je skupina nevládních organizací ze tří kontinentů, bojující s chudobou a nespravedlností.

Nedávno i sám generální ředitel WTO Pascal Lamy připustil, že by právě probíhající kolo jednání v Dauhá "mohlo selhat". Požadavek USA na odstranění celních tarifů v celých průmyslových odvětvích vyvolal nepřekonatelné rozpory s Brazílií, Indií a Čínou.

Někteří diplomaté v Ženevě ve snaze zachránit dosažený pokrok už začínají hledat něco, čemu se zde říká "měkké přistání". To pro případ, že by jednání "jeden s jedním" na nejvyšší úrovni organizovaná Pascalem Lamym nikam nevedla.

Romain Benicchio souhlasí, že kolaps by zabránil očekávanému užitku jednání. "Bohužel to, co je nyní na stole, má daleko k nějakému všeléku a není ani jasné, jestli by se předpokládaný prospěch nějak zhmotnil."

Jedním z očekávaných výsledků jednání byl úplný bezcelní a bezlimitní přístup na rozvinuté trhy pro Nejméně rozvinuté země.

Současný text ale zahrnuje zatím pouze 97 % tarifních položek a "není jasné, na které produkty uvalí USA a další průmyslové státy vyjímku a ze seznamu je odstraní. Tudíž tyto vyjímky mohou být právě hlavními exportními komoditami Nejméně rozvinutých zemí," vysvětluje Romain Benicchio.

Stejné je to s bavlnou, u níž by se dal předpokládat úspěšný výsledek jednání, ale "od ministerské konference v Hong Kongu v roce 2005 jsme neviděli žádný pokrok," dodává Romain Benicchio. Američané obnovili své subvence v roce 2008 a neimplementovali doporučení Dohadovacího orgánu, která vznikla po stížnosti Brazílie.

Washington se místo toho zavázal vyplácet ročně 150 miliónů dolarů brazilskému fondu na výzkum bavlny a nechystá se přijmout nezbytné reformy dřív než v roce 2012. "A teprve se uvidí, jestli to bude politicky průchodné. Takže dnes USA subvencují brazilské producenty jen proto, aby mohly dál subvencovat své vlastní," objasňuje situaci Romain Benicchio.

"Kvůli vytrvalému odporu řady rozvinutých zemí nebylo dosaženo prakticky žádného pokroku v mnoha oblastech, v nichž Nejméně rozvinuté země projevily iniciativu," říká Sanya Reid Smith, vedoucí výzkumu v Third World Network ( Síť třetího světa - mezinárodní nevládní organizace se sídlem v malajaském Penangu).

"Například zvláštní ochranné mechanizmy umožňující Nejméně rozvinutým zemím vypořádat se s nárazovým nárůstem dovozu, které zahrnují v případě potřeby možnost zvýšení dovozních tarifů nad úroveň limitů platných před zahájením jednání v Dauhá, jsou stále méně a méně použitelné."

K tomu přidává, že ačkoliv je Nejméně rozvinutým zemím udělena vyjímka z povinnosti snižovat dovozní cla, řadě z nich (zejména v Africe) hrozí, že tak budou nuceny učinit ve stejné míře jako ostatní. Jsou totiž s nimi svázány bezcelními uniemi, a pokud pro tyto unie nezískají také vyjímku, platí pro ně stejná pravidla jako pro bohatší státy. 

"Takové vyjímky dosud nebyly uděleny. Na základě dnes platných dohod budou muset ty Nejméně rozvinuté země, které jsou členy nějaké celní unie, výrazně snížit dovozní tarify. To povede k trvalému výpadku příjmů státních rozpočtů, tvrdé soutěži s importovaným zbožím a ke zhoršení salda obchodní platební bilance," poznamenává Sanya Reid Smith. 

Pro Romaina Benicchia další ztracenou kauzou v případě kolapsu jednání v Dauhá je zřeknutí se služeb pro Nejméně rozvinuté země - průmyslové státy by zajišťovaly vybavenost pro exportéry služeb z Nejméně rozvinutých zemí, zvlášť v režimu čtyři, tedy schopnost svých nekvalifikovaných dělníků pracovat v rozvinutých zemích.

"Ale toto rozhodnutí už není jisté," říká. "Na stole je pouze návrh a skončit může i v koši."

Připouští, že v určitých otázkách se stejně nenalezne řešení, jako například ve věci návrhu afrických zemí na omezení volatility cen zemědělských produktů nebo požadavku vstupu Nejméně rozvinutých zemí do WTO bez uvalení příliš přísných podmínek a omezení.

"Ale v případě neuzavření probíhajícího kola jednání existují alternativní řešení," zdůrazňuje Sanya Reid Smith. Členské státy WTO mají například z právního hlediska možnost rychle uplatnit výsledky jednání v některých dílčích otázkách, jako jsou bezcelní a bezlimitní vstup na trh s bavlnou. Je to pouze otázka politické vůle ze strany rozvinutých zemí. 

Abdoulaye Sanoko navazuje: "Vždy jsme žádali okamžité uplatnění průběžných výsledků a řada věcí je již v běhu. Byla by opravdová škoda, teď všechno zastavit."

Vysvětluje, že nezbytným krokem je revize článku XXIV Všeobecné dohody o clech a obchodu (známé pod anglickou zkratkou GATT), ale to samo nestačí. "Tento článek stanoví, že strany zavázané v regionálních dohodách o volném obchodu musí liberalizovat většinu vzájemné výměny, ale neříká kolik přesně.  

"Nejdůležitější je novelizovat článek tak, aby mimo jiné zahrnoval správnou porci ustanovení o zvláštním a odlišném zacházení, která by umožňovala chudým zemím při vyjednávání dohod o volném obchodu s vyspělými státy neredukovat takové množství vlastních tarifů," uzavírá Abdoulaye Sanoko.

Rádio NP

Horník, mnich a bezdomovec