Ve svých jedenadvaceti letech opustil Patrick Tusime Ugandu, zemi v níž se narodil, a odjel na badmintonový turnaj ve Východním Londýně, v JAR. Turnaj trval tři týdny, Patrick zůstal sedm let.

Když mu vypršelo šestiměsíční sportovní vízum, stal se Patrick žadatelem o azyl. Pracoval na obnovitelné pracovní povolení pro uprchlíky jako hlídač aut za spropitné na parkovišti před obchodním centrem. Ale netrvalo dlouho a politický konflikt ho dostihl i tady v Jihoafrické republice, kde přistěhovalci jsou ostrakizovanou a zranitelnou skupinou a kde národnostní cítění a spory ovlivňují vztahy i možnosti pracovního uplatnění. Teď se společně s ostatními potlouká po parcích a vybírá odpadkové koše bohatnoucí Jižní Afriky. Ale domů se nechystá.

 „Zůstávám, protože se nechci vrátit, tam nic není," pronesl Patrick. Tím „tam" míní zbytek afrického kontinentu. Na jihu Afriky jsou příležitosti, ale nejsou zadarmo.

Během sedmi let, co Patrick vede život přistěhovalce v Jižní Africe, byl osmkrát přepadený. Dvakrát ho pořezali a o veškerý majetek včetně pasu přišel při požáru. Přežil děsivý výbuch xenofobního násilí a musel podplatit nepočiatelně imigračních úředníků, aby si zachoval legální status.

Pro legálního přistěhovalce je dostupnost veřejné zdravotní péče obtížná, pro ilegálního téměř vyloučená.

 „Někdy můžete jít na kliniku," říká Patrick. „Ale když nemáte papíry, neošetří vás."

Patrickův příběh není ničím neobvyklý - je jedním z miliónů přistěhovalců, kteří si vybrali jih Afriky za svůj dočasný domov. Přesný odhad počtu nedokumentovaných imigrantů na jihu Afriky je nemožný. Zpráva Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) za rok 2009 hádá něco mezi jedním až osmi milióny lidí.

Přistěhovalci jsou pro zkorumpované úředníky snadným terčem. Vedle toho, že jsou zneužíváni a vykořisťováni ze strany úřadů, jsou díky chudobě, ztrátě pravidelného sexuálního partnerského života a špatné zdravotní péči také jednou z nejrizikovějších skupin z hlediska přenosu infekce HIV. Nakažení roznáší virus od města k městu, z jedné země do druhé. Nakonec, po návratu domů, nakazí i své nejbližší.

 „Našli si tady v Jižní Africe holku nebo i novou manželku," říká Patrick o svých kamarádech. „Ale doma mají rodiny. Až se tam budou vracet, své nové ženy sebou brát nebudou."

Na jihu Afriky, kde podle údajů UNAIDS žije přes 5,7 miliónu nakažených virem HIV, má migrace za prací vážné dopady. A pokud chce region splnit Rozvojové cíle tisíciletí v oblasti boje s HIV do roku 2015, bude se muset zvlášť zaměřit na snížení zranitelnosti této rozrůstající se skupiny obyvatel.

IOM, mezivládní organizace pro migraci, se právě o to pokouší svým programem Partnerství v HIV a mobilita v Jižní Africe (PHAMSA), což je iniciativa zabývající se zranitelností pracovních migrantů v oblasti Jižní Afriky. PHAMSA, založená v roce 2004, se soustřeďuje na odvětví s nejvyšším podílem námezdní práce na jihu kontinentu - soukromé zemědělství, stavebnictví, rybolov, důlní průmysl a dopravu v JAR, Zambii, Svazijsku, Lesothu a Mozambiku.

Přístup iniciativy PHAMSA vychází z toho, že individuální rozhodnutí pracovních migrantů v oblasti jejich sexuálního chování jsou částečně závislá na socio-ekonomickém prostředí, v kterém se pohybují. Kupříkladu dlouhodobá separace od stálého partnera a nedostatek příležitostí k odreagování často vede k vysoké úrovni vícenásobných konkurenčních sexuálních vztahů. Snížená dostupnost zdravotnických služeb (díky pohyblivosti a nesprávné dokumentaci) a nedostatek informací z oblasti cílené HIV prevence (nezřídka v jazyce, kterému migranti nerozumí) vedou k nízké úrovni informovanosti o nebezpečí přenosu HIV.

 „Spousta Afričanů, kteří sem přicházejí, nerozumí místním jazykům. Někdy dokonce ani angličtině," říká Patrick. „S HIV si hlavu nelámou."

Přístup také bere v potaz často přehlíženou úlohu, kterou hraje genderová dynamika při přenosu HIV. Genderová dynamika na pracovištích, zejména pak směnný sex (za práci, ubytování nebo stravu) a přehnaná maskulinita v uspořádání mužské dominance zvyšuje riziko přenosu HIV mezi migranty.

Ve snaze vypořádat  se s těmito rizikovými faktory IOM zahájila čtyři pilotní projekty v Jižní Africe. Projekty se soustřeďují na vzdělávání, zpřístupnění lékařské péče a kondomů, zvládání nezdravé genderové dynamiky tréninkem pozitivních mužských rolí a spolupráci s místními partnery při implementaci HIV programů.

Podle Nosipho Theyise z IOM je nejúspěšnějším projektem program Hlokomela v Hoedspruitu.

 „Pracující a dozor z plantáží jsou trénováni jako domácí pečovatelé, školitelé a zastánci genderového přístupu. Později na farmě vytvoří zdravé akční lifestylové týmy. Tento model přinesl zvýšený zájem o VCT (dobrovolné testování a poradenství) a úspěšné diagnostikování HIV nakažených. V roce 2008, po třech letech od zahájení projektu, jsme odhalili 280 HIV pozitivních," říká Theyise.

Podle Theyiseho se účastníci projektu Hlokomela cítí nyní posíleni, otevřeně diskutují otázky sexuality a více se zajímají o problémy týkající se jejich duševní pohody. IOM doufá, že spolupráce s vládou a dalšími partnery  na národní, oblastní a místní úrovni dokáže zajistit, aby se tento přístup stal všeobecně přijímaným a uplatňovaným i v jiných programech.

Ovšem než se tak stane, program PHAMSA ovlivní životy omezeného počtu námezdních dělníků jen v několika odvětvích. Pro přistěhovalce jakým je Patrick Tusime, žijícího na periférii společnosti, rizika zůstávají stejná a opatření jsou nedostatečná.

Rádio NP

Nový Prostor naposled