Navzdory bolavým kloubům se šestasedmdesátiletá Thandiwe Matzinga hbitě pohybuje po svém malém příbytku z vlnitého plechu, o nějž se nyní dělí se třemi svými vnoučaty: sedmiletou holčičkou a patnáctiletými dvojčaty, jejichž matky zemřely na AIDS. Thandiwe Matzinga živí je i sebe z vládní podpory ve výši 300 Eur měsíčně. Z devíti vlastních dětí, které vychovala, tři již zemřely na AIDS. Je jednou z řady jihoafrických babiček, které musí pečovat o svá vnoučata.

Jižní Afrika byla pandémií AIDS tvrdě zasažena, pět a půl miliónu lidí - 18 % populace - je v současnosti nakaženo. Podle údajů OSN za rok 2007 v zemi žije milión čtyři sta tisíc sirotků, kterým rodiče zabil virus HIV. Šedesát čtyři procent z nich je v péči svých prarodičů, většinou samostatně žijícícch babiček.

Thandiwe Matzinga také pravidelně dochází do komunitního centra nedaleko svého domova v městečku Khayelitsha poblíž Kapského města. Zde si může pohovořit s ostaními babičkami v místním jazyce Xhosa o tom, jaké to je ztratit děti. Jsou součástí organizace Babičky proti chudobě a AIDS ( Grannies Against Poverty and AIDS ), která sdružuje kolem pěti set členek.

Všechny tyto dámy předpokládaly, že ve stáří se o ně jejich děti postarají, ale situace se obrátila. „Řada z nich musí krmit pět až deset hladových krků ze své skromné starobní penze," říká Vivienne Budaza, ředitelka organizace. „A ty děti umírají jak mouchy."

Babičky se setkávají v prostorách organizace, aby si navzájem poskytly útěchu a podporu. Probírají svá trápení a chorobu, která zničila jejich rodiny. „Babičky vědí, že virem HIV se nakazíte při sexuálním styku," říká Vivienne Budaza. „Ale stále mezi nimi kolují mýty a nedorozumění. Mnoho z nich například nechápe, jak je možné, že nakažené jsou i děti. Jak mohli onemocnět, když nikdy neměli sex? Těm musíme vysvětlit, že dítě se může virem nakazit už v děloze."

Dosáhnout svých cílů je pro babičky bojem jak finančním, tak společenským. Být HIV pozitivní znamená na jihu Afriky stále být stigmatizován. „Když se mí sousedé doslechli, že mé děti zemřely na AIDS, odmítli používat stejnou komunální toaletu jako já," vzpomíná Thandiwe Matzinga. Teď vnímá pozvolné změny. „Víc a víc rodin v okolí je zasaženo infekcí HIV. Babiček ve stejné situaci, které za mnou chodí žádat o pomoc, stále přibývá."

Další babičkou, která se musí starat o své vnuky je jedenasedmdesátiletá Nothemba Mdaka. Ale její domov dočasně ztichnul, poslala svá vnoučata a pravnoučata pryč, protože jedna z jejích dcer právě umírá vzadu v ložnici na AIDS. Nechce, aby děti viděly utrpení. Je to její už třetí dcera, která zemře na AIDS.

Nothemba Mdaka vychovala pět vnoučat a teď, když si vnoučata už hledají práci, stará se o pět pravnoučat. Vychovávat teenagery pro ni bylo těžké. „Mnoho mladých tady ve městě pije alkohol a užívá drogy a také máme velkou zločinnost," říká Vivienne Budaza. „A roste i počet těhotenství mladistvých."

Jedna z vnuček Nothemby Mdaka poprvé rodila v patnácti letech. Teď je jí dvacet a má už tři děti. „Říká, že chce mít zdravé děti dříve, než se nakazí virem HIV," vypráví Nothemba Mdaka. Kdysi se zdráhala s vnoučaty mluvit o sexu, teď jim sama dává kondomy. „Musíme o tom mluvit otevřeně, jinak tahle smrtící nákaza nikdy neskončí."

Rádio NP

Prodávám už sedm let