Na základní škole v Clair Soleil v Dakaru je přestávka. Žáci v sepraných školních modrých vestách se honí po dvorku, hrají si na pískovišti a metají kotouly. Běžný školní den jako na kterémkoliv jiném školním dvorku. A pak přichází on. Děti propukají v nadšení. Dr. Benoit Vanhercke je rázem středem zájmu, obklopen jásajícími dětmi jako celebrita přechází přes dvorek, všichni kolem poskakují a tleskají do rytmu písně, kterou očividně zpívali už mnohokrát.

Přestože od jeho poslední návštěvy neuběhla dlouhá doba, děti jsou jako u vytržení. Vedou doktora Benoita Vanherckeho ke třem barevným kovovým zásobníkům, které jsou naplněny vodou a jsou zavěšeny na okachlíkované zídce. Maličká Anta popadne kousek hnědého mýdla a namydlí si své ručičky. Její spolužačka pak třikrát zatáhne za páku od baterie a nato vystříkne třpytící se pramínek vody. Děti propukají v smích. „Canacler!" Umývání nebylo nikdy tak veselé.  

Canacla je pojmenováním unikátního přenosného systému keramické a dlabané nádržky spojené s umyvadlem a vybavené pákovou vodovodní baterií, který se nyní objevuje ve školách, restauracích, nemocnicích a dokonce i na prostranstvích před mešitami po celém Dakaru. Název je odvozen ze slova „canari", které odkazuje na kameninovou nádobu běžně používanou v mnoha částech Afriky na skladování vody, a francouzského „clapet", což znamená ventil, v našem případě kohoutek. Zařízení je vynálezem Jacquesa Vanherckeho, nejstaršího syna doktora Benoita, který si jednoho dne vzal svého otce stranou a do písku načmáral nákres jednoduchého systému, který by mohl pomoci Afričanům po celém kontinentě řešit problém nedostatku vody a přenosných chorob bez dopadů na životní prostředí a s využitím místních zdrojů a místních řemeslníků.

„S tímhle problémem jsem se trápil přes třicet let," přiznává dr. Benoit Vanhercke, jehož specializací jsou tropické choroby, s kterými bojuje po celé Africe. „Chtěl jsem vhodným, laciným a ekologickým způsobem  vyřešit problém veřejného zdraví a hygieny v Africe."

Systém canacla by mohl být takovým řešením. Podle dr. Benoita strategické rozmístění umyvadel na vhodných místech přiměje lidi umýt si ruce „ve správnou chvíli". Musí se ale také správně namydlit. Dr. Benoit říká, že trvá třicet vteřin, než se ruce zbaví baktérií.

„Ale voda nepřestane téct v ten moment," vysvětluje dr. Benoit a bere do rukou kus mýdla, kterým si razantně mydlí ruce. „Běžně spotřebujeme tři litry vody na jedno umytí rukou," pokračuje. „S Canaclou spotřebujete třicetkrát méně. To je důležité, protože to nejen šetří vodu, ale také snižuje celkové výdaje a je to hygieničtější." 

Když si ruce opláchl, mává s nimi chvíli ve vzduchu, aby se osušily, pak je zvedne k uším a tře prsty rychle o sebe. Ozve se slabé vrzání.

„Zvuk šťastných rukou," zubí se.

Děti se řadí ve frontě na canaclu, půjčují si mýdlo a střídají se v tahání za páku baterie. Ruce si stejně jako dr. Benoit Vanhercke suší máváním ve vzduchu, což je také legrace. Leonie Sadio, zástupkyně ředitele školy v Clair Soleil, přihlíží s úsměvem dětskému dovádění. Říká, že od roku 2007, kdy canaclu přivezli, pozoruje významné změny v hygienických návycích dětí.

„Pro nás je nejdůležitější, že Canacla děti vzdělává," říká Leonie Sadio. „Dnes se hodně mluví o udržitelném rozvoji a voda v tomto procesu hraje ústřední roli. Nedostatek vody v Africe je problém, který musíme vyřešit, a jednou z cest, jak to dokázat, je naučit děti, jak důležité je vodou šetřit. Jde také o hygienické návyky a s těmi čím dříve začnete, tím větší máte šanci, že dětem vydrží až do dospělosti."

Rádio NP

Sluníčko v úřednické čtvrti