Na sumitu byla "udržitelná turistika" definována jako cestování, které "splňuje potřeby současné turistiky a hostitelského regionu za předpokladu ochrany a rovoje příležitostí v budoucnu".

Všechny definice "zodpovědného cestování" předpokládají ochranu místní přírody a kultury, stejně jako hospodářský a sociální rozvoj. Trh s turistikou zatím kvete. 

Globální čásla není snadné získat. Ale britská cestovní kancelář "Odpovědné cestování", která respektuje a stará se o domorodce i původní prostředí, uvádí 3 900 prodaných zájezdů od roku 2004. 

ATES, francouzská asociace pro fair-turistiku, se chlubí 20 000 "odpovědnými cestovateli" od roku 2006. Počet každoročně přepravených se mezi lety 2006 až 2009 zdvojnásobil.  

 Turistika byla dlouho vítána jako klíčový prostředek rozvoje v řadě zemí. Ale její nezamýšlené dopady zahrnují poškození životního prostředí, frakcionářství a rozpad tradičních společenství všude tam, kde příjmy nejsou spravedlivě rozdělovány.

 "Historicky měla turistika převážně negativní dopad jak na místní komunity, tak na ekosystémy," říká Amanda Stronza, enviromentální antropoložka vyučující na Univerzitě A&M v Texasu.

Odvrácenou stranu turistiky názorně ilustruje dokumentární snímek z roku 1988 "Zájezd kanibalů", který sleduje rozzářené a kamerami obtěžkané turisty, jak se vyptávají vesnických starců, kdy naposledy jedli lidské maso, a handrkují se o pár dolarů za místní dřevěné náhrdelníky.

 "Během vrcholící modernizace mezinárodní přepravy v sedmdesátých letech 20. století byla masívní turistika nekriticky a nadšeně označována za opravdovou cestu rozvoje," vysvětluje Amanda Stronza.

 "Celé národy inzerovaly sebe a své přírodní prostředí jako nedotknuté ráje a slibovaly spousty slunce, písku, moře a sexu. Cíle investic do turistiky byly tedy téměř čistě makroekonomické."

Udržitelná turistika naopak cílí na posilování místních společenství, jejich prospěch a příjmy z ubytování a rekreace šetrné k životnímu prostředí.

"V tomhle modelu se turisté setkávají se skutečnými domorodci, kteří sami podnikají a vydělávají na cestovním ruchu," říká Julien Buot, koordinátor ATESu.   

 "Je to spojení kulturního cestování, rozvoje ekonomiky, fair trade a mezinárodní solidarity," doplňuje.

 Sanové (politicky korektní označení pro Křováky, pozn. ed.) z pouště Kalahari mají zkušenosti s turistikou z první ruky, a to jak s jejími přednostmi, tak stinnými stránkami. Rozptýleni na rozsáhlém území Botswany, Namíbie a Zimbabwe se zorganizovali, aby těžili z početných turistů, kteří si přejí spatřit divokého Křováka.

 "Jedním z velkých problémů turistiky za Křováky bylo nespravedlivé rozdělování zisků," říká Robert Hitchcock, vedoucí katedry antropologie na Státní univerzitě v Michiganu.

  "Sociální náklady proměny způsobené turistikou představují především snadnější přístup k alkoholu a s ním související růst sociálního napětí a šíření chorob jako jsou AIDS a tuberkulóza," vysvětluje.

V roce 1970 botswanská vláda změnila svůj postoj k "turistice za Křováky" a rozhodla, že Sanové by neměli být nadále využíváni jako "objekty turistiky" a stát nebude podporovat něco, co by mohlo být vnímáno jako "vykořisťování Sanů".

 "Pověření pracovníci uzavřeli s některými komunitami dohody o zaměstnávání domorodců jako průvodců a zisky z turistiky financují rozvojové projekty a sociální služby jako lékařská péče a profesionální výcvik," říká Hitchcock "Ale děje se tak vyjímečně."

 Celý koncept udržitelné turistiky je příliš mladý na to, aby bylo možné posoudit jeho dlouhodobý přínos místním společenstvím. Odpovědní činitelé už ví, co nefunguje. Ale úspěšná udržitelná turistika je stále trochu záhadou.

 "Třístranné partnerství místních komunit, soukromých společností a nevládních organizací se zdá být ideálním pro rozvoj ekoturistiky, tedy splnění tří cílů - zachování, rozvoj a zisk," říká Amanda Stronza.

 "Každá ze tří zúčastněných stran něčím přispívá, domorodci svými znalostmi a zdroji, cestovní kanceláře investičním kapitálem a manažerskou zkušeností, nevládní organizace osvětou a budováním sociálních sítí," objasňuje Amanda.

Cestovních kanceláří provozujících udržitelnou turistiku je na tucty, i když každá nesplňuje všechna přísná měřítka prospěšnosti.

 "Ekoturistika nikdy nemůže být všelékem na žádný z ekonomických nebo sociálních problémů komunity," pokračuje Amanda Stronza. "Ale podpora nevládních organizací může být tou tajnou přísadou, která z ekoturistiky udělá katalyzátor širších společenských, enviromentálních a kulturních změn."

Bohužel některé programy udržitelné turistiky v minulosti selhaly díky politické nestabilitě nebo občanským nepokojům v cílových regionech. "To se stalo i dobře zavedeným rekreačním destinacím, jako například oblíbené safari turistice v Keni, kde před několika lety propukly násilnosti po prezidentských volbách, nebo Ekvádoru, kde sever země ovládají partyzáni a kokainová mafie," uzavírá Amanda Stronza.

Rádio NP

Na stará kolena