Vpředvečer čtvrté konference OSN o Nejméně rozvinutých zemích UNCTAD zveřejnil studii o rozvojových efektech přímých zahraničních investic (FDI), přijatou na konferenci v roce 2001 jako jeden z nástrojů podpory rozvoje v chudých zemích.

Studie s předlouhým názvem "Přímé zahraniční investice v Nejméně rozvinutých zemích: poučení z dekády 2001 až 2011" ukazuje, že výsledky jsou přinejlepším smíšené.

Pokud jde o tvorbu kapitálu jsou čísla povzbuzující a to navzdory náhlému přerušení v roce 2009 způsobenému ekonomickou krizí. Přímé zahraniční investice v Nejméně rozvinutých zemích za poslední desetiletí vzrostly průměrně o patnáct procent na úroveň 24 miliard dolarů v roce 2010.

Porovnáme-li toto číslo se sedmi miliardami přímých zahraničních investic v roce 2001, vidíme o jak významný nárůst se jedná. V mezinárodním srovnání se globální podíl Nejméně rozvinutých zemí na přímých zahraničních investicích zdvojnásobil, když se za stejné období zvýšil z devíti desetin procenta na víc než dvě procenta.

"Přímé zahraniční investice z rozvojových a přechodových ekonomik se zvyšují. Právě pro prudce se rozvíjející ekonomiky představují Nejméně rozvinuté země atraktivní investiční příležitosti," říká James Zhan, ředitel divize UNCTAD pro investice a obchod.

Evropská Unie je stále největším investorem, ale nadnárodní korporace z prudce se rozvíjejících ekonomik - zejména Brazílie, Číny, Indie a JAR - rychle posilují svůj vliv v mnoha afrických Nejméně rozvinutých zemích. James Zhan připomíná, že jejich podíl na celkovém objemu zahraničních investic vzrostl ze čtvrtiny v roce 2003 téměř na polovinu v roce 2010.

Od roku 2006 platby přímých zahraničních investic překonávají také oficiální rozvojovou pomoc. Ovšem v roce 2009 došlo k náhlému propadu o dvanáct procent a v roce 2010 o čtrnáct procent. "Pro UNCTAD je toto záležitost prvořadého významu především proto, že globálně jsme zaznamenali nárůst přímých zahraničních investic," vysvětluje James Zhan.  

Navzdory tomu, že v úhrnu přímé zahraniční investice rostly, nedosáhly míry očekávané (a stanovené jako cílové) před deseti lety. Dopady přímých zahraničních investic (v Africe čtyři pětiny proudí do zemí s nerostným bohatstvím) na tvorbu pracovních míst byly slabší, než se předpokládalo, a transfer technologií a znalostí byl také omezený.

"Výsledkem je, že Nejméně rozvinuté země zůstávají na okraji globálního hodnotového řetězce. Převaha přímých zahraničních investic posílila závislost některých Nejméně rozvinutých zemí na komoditách a zvýšila jejich zranitelnost vůči vnějším otřesům," varuje James Zhan.

Také se zvýšila geografická koncentrace přímých zahraničních investic, což přispívá k dalším divergencím v hospodářských výsledcích.

Nicméně obraz není úplně negativní a mnoho Nejméně rozvinutých zemí uspělo v přilákání diverzifikovanějších forem investic do činností s vyšší přidanou hodnotou jako telekomunikace, bankovní služby, turistika, maloobchodní prodej, potravinářství a zemědělství.

Rozvoj produkčních kapacit, který je klíčový pro udržitelný rozvoj, omezuje špatná infrastruktura.

 UNCTAD tudíž navrhuje akční plán, který předpokládá opatrnou liberalizaci sektoru infrastruktury s tím, že současně vznikne regulatorní rámec - především v produkci a zásobování elektřinou a vodou, telekomunikacích a dopravě.

Konkrétně doporučuje vznik rozvojového fondu infrastruktury Nejméně rozvinutých zemí, který by podporoval partnerství veřejného a privátního sektoru a poskytoval pojištění rizik pro soukromé investory.

Dalším nápadem je posílit pomoc výrobním kapacitám. "Klíčovou překážkou zvyšování profitu z obchodování nejsou jen pravidla, ale také kapacita produkce," komentuje situaci James Zhan. "Proto navrhujeme vytvoření fondu produkčních kapacit, který by zajistil navýšení investic mimo jiného například do odborného výcviku.".

Třetím opatřením je snaha umožnit společnostem všech velikostí, tedy nejen nadnárodním korporacím, využívat investiční příležitosti v Nejméně rozvinutých zemích.

"Velkým společnostem se mohou trhy Nejméně rozvinutých zemí zdát omezené, ale menší firmy mohou nalézt zajímavé příležitosti v sektorech jako solární energie. Solární energie nevyžaduje rozvinutou místní infrastrukturu a cena technických zařízení na výrobu elektřiny ze slunce klesá. Už se nejedná o pokročilou technologii, ale o zralou a běžnou metodu," pokračuje James Zhan.

"Pro nadnárodní korporace potřebujeme nové nápady. Jak můžeme změnit jejich byznysmentalitu? Zajímají se o údaje jako HDP nebo velikost trhu. Ale my vidíme obchodní příležitosti i na spodku pyramidy. Stále přibývá drobných podnikatelů, ale musíme je poučit o koncepci udržitelného investování."

UNCTAD chce organizovat obchodní kartel "nárazových investorů". Masaka Fujita, hlava divize investičních trendů odvětvových záležitostí UNCTAD, tvrdí, že koncepce nárazových investorů přilákala nejrůznější zdroje, ale většina přichází z vlastní investorské komunity.

"Tyto zdroje a iniciativy se nyní sbližují a pracují na nějakém druhu regulatorního rámce. Americké ministerstvo se zapojilo do tvorby konceptu a nyní se pokouší rozběhnout spolupráci v partnerství," objasňuje Masaka Fujita.  

Globální síť nárazových investorů je iniciativou z USA, která se zaměřuje na poskytování rámce pro "nárazové investování" včetně iniciativy IRIS (nárazové zpravodajství a investiční standardy), která je pokusem vypracovat sadu nástrojů k měření sociálních a enviromentálních dopadů.

"Síť se zatím zaměřovala především na Spojené státy, ale zdá se, že se nyní blíží globálnějšímu pohledu," dodává.

Rádio NP

Prodávám už sedm let