Ve středu 12. října byla zamítnuta žádost radnice obce Norrent-Fontes, náležící departmentu Pas-de-Calais, o vyklizení menší verze uprchlického tábora, takzvané Minidžungle, názvem odvozené od přezdívky téměř desetitisícového uprchlického tábora v Calais, ležícího jen o několik desítek kilometrů dál. Žalobcům se nelíbilo, že kapacita tábora, původně zkonstruovaného pro třicet osob, byla s patnácti sty obyvateli násobně překročena. Soud však rozhodl v jejich neprospěch, jelikož nepřišli s žádným náhradním nápadem, jak situaci těchto lidí vyřešit. Ve stínu postupné likvidace původního tábora v Calais, která má být završena koncem letošního roku, podobných miniverzí, jako je ta v Norrent-Fontes, neustále přibývá a pravděpodobně tomu tak bude i nadále.
Zhruba o šest set kilometrů dál na jihozápad se nedaleko města Nantes schyluje k jinému násilnému vystěhování, ne však úplně odlišnému. Po červnovém lokálním referendu, ve kterém voliči z přilehlého regionu 55 % hlasů rozhodli pro výstavbu letiště na území Notre Dame des Landes, se tamní obyvatelé i aktivisté z mnoha koutů Francie i Evropy, okupující již čtvrtým rokem danou oblast po posledním pokusu o vyklizení v roce 2012, opět rozhodli bránit výstavbě vlastními těly. Protestují tak proti – dle vlastních slov – naprosto zbytečné výstavbě letiště na chráněném a velmi vzácném území. Aktivisté s odkazy na různá média na svých stránkách uvádějí, že vláda spekuluje o tom, kterému vyklizení dá přednost – jestli Džungli v Calais, nebo tomu v Notre Dame des Landes, jelikož nedisponuje dostatečnou silou na obě zároveň. Obě místa mají dle nich společnou nejen samosprávnou organizaci, ale také společného nepřítele v podobě společnosti Vinci, která má provést výstavbu letiště a jejíž filiálku Sogea stát pověřil zbouráním tábora v Calais. Otázka, která mi vyvstává na mysli, není ani tak, kdo půjde první na řadu, jako spíš proč.
