NP č.461 > Pošli to dálVozit dříví do lesaRad Bandit

Jsem ve sporu. Nejde o Řecko, uprchlíky ani budoucnost světa. Jde o hovno. Přesněji řečeno o hovna v pytlíku a jejich poločas rozpadu ve volné přírodě. Je to spor ideologický a nemá vůbec jednoduché řešení.

Musím totiž přihlížet k lokálním tradicím a zvykům, respektovat kulturní rozdíly. Zvážit otázky ekologické a dokonce vzít v potaz dietetické zvláštnosti zúčastněných aktérů. To vše citlivě a politicky korektně. Spor se řeší konsenzuálně, v přátelské atmosféře, každý dostane hlas. Já přitom kopu za svého psa, producenta onoho hovna, a hájím její přání kadit, kde se jí zachce. Když jsme na výletě, obvykle zvolí les či louku. Ve městě padne volba nejčastěji na park a sem tam nějaké ty kočičí hlavy.

Onen spor začal s prvním jarním výletem. Pes Bé byla tak rozvrkočená, že hned po exitu z auta udělala bobek na hranici lesa a travnaté cesty. Pasažérka El se jala bobek uklidit do pytlíku s nápisem – Pomozte nám udržet městskou část Prahy 3 čistou. Tím komplikace začaly. Jak známo, brdští domorodci jsou se svojí přírodou natolik semknuti, že lesu, zvířatům i jejich výkalům nechávají volnost. Kdo to kdy viděl, aby se tu něco pytlíkovalo. Tradice ctím, chovám se jako brdský domorodec. Stejně tu není koš. Kde není koš, není ani pytlík, to je přece jasné.

Stojíme nad hovnem mizejícím v papírovém obalu, který sem připutoval až ze Žižkova. Nemá tu co dělat, skřípu zubama, a dokonce se slyším, jak zvyšuju hlas: „Hovno do Prahy nepovezu! To je horší než vozit dříví do lesa! A nepřibližuj se k mému autu! A kdyby tu byli divocí vlci, taky bysme tu běhali jako šílenci a sbírali výkaly a vozili je do Prahy? Ne opravdu mě nezajímá, že se papír rozkládá pomalu! A jak to myslíš, že ten pytlík v tom lese vypadá blbě? No jasně, že v něm vypadá blbě, když tam nepatří. Nech to hovno na pokoji, vysyp ho zpátky. A ten pytlík už proboha někam zahoď!“ Jedeme domů. Je ticho. Přemýšlím o vlcích, medvědech, psech a lidech. O hovnech nespoutaných a o hovnech zabalených. V autě něco zapáchá.


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Hrnek a stůl na 800 způsobů / Jiří Ptáček > NP č.461 > Kultura | Výtvarné umění První retrospektiva Jána Mančušky naznačila, že za půl druhé dekády dokázal vytvořit ojedinělé množství děl klíčových pro české umění. číst dále Mokré války / Andrea Novotná > NP č.461 > Téma čísla „Na pití je tu whisky. Voda je tady od toho, aby se o ni bojovalo.“ (Mark Twain) číst dále Po stopách pražských kanálů / Eva Lédlová > NP č.461 > Téma čísla Sice skryta v podzemí, přesto však byla pražská kanalizace v době svého vzniku chloubou a světovým unikátem, který mohli místním obyvatelé mnohých významnějších měst sužovaných pachem a splašky leda tiše závidět. číst dále

Nejčtenější články autora

Jiné maso je možné! / Rad Bandit > NP č.482 > Pošli to dál Představte si malou krabici, něco jako troubu, do které se vloží malé množství zvířecí tkáně a nastolením správných podmínek v onom klonátoru vyroste perfektní kus svalu. Řízek je na světě. číst dále Spořádané čtverce / Rad Bandit > NP č.457 > Pošli to dál Mám rád domy. Řady domů, kolem nich ploty, popelnice, auta, lampy a šňůrky silnic, teda spíš kostičky. Zkrátka ulice. Ulice zabočí, většinou za roh, a už je z toho výlet kolem bloku, neboli krátká kostička. Tak ji zná můj pes. Takových čtverců je nekonečně, dají se z nich dělat obdélníky, klikaté cik-caky, krátké i hodinové, úplný labyrint, když chcete – Žižkov. číst dále Soucitná ruka zákona / Rad Bandit > NP č.473 > Pošli to dál Až dvanáct set policistů v americkém Louisville bude vyškoleno pracovníky Mezinárodního centra solidárních organizací  číst dále Stud před make-upem / Rad Bandit > NP č.481 > Pošli to dál Bydlí u mě pět Romáků. Nejmladšímu je pět let a nejstaršímu třicet pět. Je to skvělá rodina se třemi dětmi, z nichž ty dvě starší chodí spolu pěšky do školy do Táborské, po cestě si třeba koupí zmrzlinu a ruku za ruku překrosí křižovatku nad Synkáčem. Mám je rád, píšou mi: „Vážený pane, dnes jsme zaplatili nájemné." „Vážený pane, moc se nám tu libí." - „Vážený pane, utekla nám kočka, nevadí, když si pořídíme psa?" Nevadí. Nevadí mi vůbec nic až na vzpomínku, jak jsem rodinu Kočích poznal.   číst dále