NP č.447 > Pošli to dálJak jsem potkal lidiRad Bandit

Žijeme v době zákaznického ráje. Všude se na nás kření zaměstnanci servisních institucí, kteří jsou tu k tomu, aby se křenili. Prošli kurzy, znají teorii, ba i manuál. Mezi naučené dovednosti (dle literatury) patří trpělivost, zdvořilost, perfektní komunikační schopnosti, pozitivní jazyk, „herecké" schopnosti, umění „přečíst" zákazníka, uklidňující tón hlasu, přesvědčovací techniky, houževnatost, touha učit se. „Opravdovost" mezi nimi nenajdete. Sebeúctu taky ne.

 

Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Rodinná/é intervence / Rad Bandit > NP č.475 > Pošli to dál Letmé zjištění, že rodinný příslušník je vášnivým zastáncem iniciativy Islám v ČR nechceme, spustí následný výčet fenoménů. číst dále Aktivistické cívíčko / Rad Bandit > NP č.469 > Pošli to dál Byla na cestách. Napsali jí, ať prý pošle aktivistický životopis, oni to proberou na plenárním zasedání a dají vědět. Neucházela se o práci, šlo jí jen o to, jestli si může na týden ustlat na podlaze jednoho studeného baráku ve Vancouveru po cestě z druhé strany planety. číst dále Městečka na pochodu / Rad Bandit > NP č.469 > Fejeton Stanové osady jsou součástí městské krajiny západního pobřeží USA už od sedmdesátých let. Když se najde stabilní místo, třeba v kampusu nebo u kostela, ukáže se, že bezdomovectví vlastně vůbec neexistuje.   číst dále Stud před make-upem / Rad Bandit > NP č.481 > Pošli to dál Bydlí u mě pět Romáků. Nejmladšímu je pět let a nejstaršímu třicet pět. Je to skvělá rodina se třemi dětmi, z nichž ty dvě starší chodí spolu pěšky do školy do Táborské, po cestě si třeba koupí zmrzlinu a ruku za ruku překrosí křižovatku nad Synkáčem. Mám je rád, píšou mi: „Vážený pane, dnes jsme zaplatili nájemné." „Vážený pane, moc se nám tu libí." - „Vážený pane, utekla nám kočka, nevadí, když si pořídíme psa?" Nevadí. Nevadí mi vůbec nic až na vzpomínku, jak jsem rodinu Kočích poznal.   číst dále