NP č.440 > Kultura | Výtvarné uměníFaticky negativní energieJiří Ptáček

Po přečtení satirické hry „pseudobásníky prokletého básníka“ S.d.Ch. z prostředí Moravské galerie by jeden měl sto chutí galerii zavřít a zřídit zde útulek pro psy. 

S.d.Ch. je pseudonym spisovatele, divadelníka a autora komiksů a koláží Miloslava Vojtíška (*1970). Kdyby jeho pronikavou a zábavnou literární a výtvarnou tvorbu nezačalo před osmi lety publikovat nakladatelství Divus, asi by její velkou část znal pouze úzký okruh čtenářů samizdatových vydání. Na webu Divus také jako první zveřejnil satirickou divadelní hru Fantom Morgalu. V tištěné podobě ji nedávno vydalo malé pražské nakladatelské studio RUBATO. Hvězda S.d.Ch., civilním povoláním hrobníka a správce hřbitova, tak nadále stoupá. V posledních dvou letech se stal držitelem Ceny Alfréda Radoka v kategorii anonymní Dramatické soutěže a samostatnou výtvarnou výstavu mu uspořádala Moravská galerie v Brně.

 

CHRÁM NEGATIVNÍ ENERGIE

 

Právě z Brna si S.d.Ch. přivezl inspiraci k nové divadelní hře. A na Morgalu, jak Moravskou galerii s jistou ironií nazývají sami zaměstnanci, pak nenechal nit suchou. Dějovou osu hry utváří vyšetřování opakující se události: v jednom z výstavních sálů Pražákova paláce mizí v noci před vernisáží čerstvě nainstalované výstavy a končí na toaletách. Agresivita záhadného fantoma přitom sílí a tak výstavu Jiřího Anderle nalezli nacpanou v míse. Bezradným zaměstnancům muzea, a zde je třeba dodat, že se jedná o skutečné osoby v galerii pracující, nepomůže ani dezorientovaný a tradičně nevzdělaný ministr kultury, a tak pomocnou ruku nabídne srdnatý ex-ředitel pražské Národní galerie Milan Knížák.

 

Morgal je vůbec zabydlen obskurními charaktery, ať již zaměstnanci, jejichž velkou starostí je nezadat si, nebo dalšími „kulturními pracovníky“ – performerem Petrem Vášou, který by nejraději všechno „zperformoval“, uměleckým ředitelem Husy na provázku Vladimírem Morávkem, který se ohání Havlem, kudy kráčí, oportunistickým kariéristou profesorem Malérem (zde S.d.Ch. přiznává vzor v mudrlantském Zdeňkovi Mahlerovi), hulvátským kavárníkem, nebo nonkonformním autodidaktem, který institucemi a prázdnými intelektuály z duše pohrdá, aby v pravou chvíli obrátil. Herečka Anna Duchaňová, jež je povolána Morávkem, aby náležitě přečetla dlouhý fantomův dopis, se ke zdejšímu klimatu vyjádří jasně: „Jé, tady je teda negativní energie.“

 

SPIKNUTÍ VYŽÍRKŮ

 

Fantom Morgalu je absurdní fraška, jíž Morgal posloužil jako ideální jeviště pro přehlídku narcistních jedinců, intelektuálních nadutců, snaživců, hrubců, ignorantů, alibistů a vyžírků. Líčí uměleckou scénu a její instituce jako útočiště bizarních existencí a parazitů a všeobecný obraz zmaru v Morgalu dovádí až do obludného finále. Postoji S.d.Ch. pochopitelně zatleskají kritici kultury, kteří o umělecké scéně zvnějšku uvažují jako o spiknutí vyžírků, jejichž cílem je v nejlepším případě vytáhnout peníze z kapes daňových poplatníků. Postoj S.d.Ch. ale odpovídá spíše radikálnímu kriticismu, jenž se vždy vyskytuje na umělecké scéně samotné a jehož nepřítomnost by naopak naznačovala, že cosi není v pořádku. Jeden by pak mohl dostat nápad Moravskou galerii zrušit a v jejích palácích otevřít útulek pro psy. Jenže Fantom Morgalu nepojednává až tak výhradně o Moravské galerii. Představuje extrém odmítavého postoje k umělecké scéně, který je zapsán do genetického kódu umění, včetně jejích institucí, jako jeden z jejích určujících sporů. Poté, co se dosmějeme skvěle napsaným postavám a vypointovaným dialogům, tak zůstávají vážnější otázky: Chceme vůbec umělecké instituce? K čemu nám jsou? Jaké by měly být? Co jsou vlastně ti umělci zač?

 

S.d.Ch: Fantom Morgalu. Studio RUBATO, Praha, 2014. 32 stran, 95 Kč. 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA