NP č.386 > Kultura | LiteraturaBásník moderního jazzyVojtěch Probst

V pořadí čtvrtá sbírka Davida Růžičky, samorosta mezi tuzemskými básníky, osloví zejména toho, kdo je již znaven lyrikou a ustrnulými způsoby užívání jazyka.

 

Za jazzové básníky byli dříve považováni např. Josef Kainar nebo Václav Hrabě. Na okraji každodenního básnického dění, aniž by přispíval do některého literárního časopisu nebo chodil s alespoň některou z básnických part pravidelněji do putyky, dnes vzniká u Davida Růžičky (nar. 1973) poezie jazzu moderního. Kdo měl to štěstí, mohl si v posledních dvou letech v pražském klubu UniJazz nebo v prestižním Jazz Docku poslechnout vystoupení nevšední trojice – saxofonisty Marcela Bárty (Vertigo, NUO), violoncellistky Doroty Barové (Tara Fuki, Vertigo) a právě básníka Růžičky. Pásmo jeho textů doplňující se s hudebními improvizacemi pokaždé spolehlivě vtáhlo posluchače do světa vlastních zákonů.

 

Cesta za slovem

V pořadí čtvrtá básnická sbírka Hory na hurá nespadla samozřejmě z nebe. Vedla k ní jak poměrně bohatá cesta životní, tak i ne úplně krátká pěšina tvůrčí. Na počátku nebylo slovo, ale plzeňská hudební konzervatoř, kde Růžička vystudoval klasickou hru na kytaru. Tamtéž se váže i setkání s básníkem Romanem Knížetem na veřejných čteních a objevení poezie jako prostředku sdělení. Krátce po studiích opřel kytaru o zeď a během civilní služby jakožto sanitář v kolínské nemocnici a v záběhlickém starobinci se začal naplno věnovat psaní. Přestože se vždy držel spíše stranou dění, vydalo mu postupně čtyři sbírky nakladatelství Pavel Mervart, pod něž spadá i prestižní Edice současné české poezie. Zároveň pronikl i do premiérového ročníku sborníku nakladatelství Host Nejlepší české básně 2009, které uspořádal Karel Šiktanc.

Na jednotlivých sbírkách je jasně patrný chronologický vývoj od milovníka lyriky Blatného přes vliv dánského básníka Bennyho Andersena po čím dál svébytnější texty a experimenty. Tak jako samořezný šroub proniká léty dřeva, tak se i Růžička noří do sebe a sdělení jeho textů je čím dál zahalenější hrou s jazykem, z níž občas vyšlehne pozoruhodná osobní zkušenost či postřeh. Zatímco první sbírka Posmrtný život mouchy (2006) je složena z převážně lyrických textů a příběhů vyprávěných volným veršem, již ve sbírce druhé – Jakýpacopa? Písně pana Opa (2008) – najdeme několik textů rozdělených do vícehlasu či sestavených do apollinairovského kaligramu. Největší zlom přichází se sbírkou třetí, Totok etudy (2009), kde si Růžička vymyslí i vlastní jazyk a sbírku prokládá učebnicovým přehledem slovíček.

 

Hory na hurá

Zatím poslední sbírka má v sobě od všech předchozích kousek. Opět tu najdeme básně vícehlasé i kaligramicky uspořádané, např. do tvaru špičaté hory, kterou je nutno číst odspodu a kde text připomíná cestu šplhající po svazích kolem dokola až k vrcholku. Hudebnost je zde dána nejen různým užíváním citoslovcí typických pro muziku či píseň, ale i básněmi s pravidelnou sylabotonikou v řeči vázané, přestože volný verš je autorovi bližší. Slovní zásoba je někde obohacena vlastními novotvary, evokujícími vyprávění venkovských tetek. Krátká minidramata nezapřou Wernischovo kmotrovství, daleko blíže však mají k dadaistickým situacím než k jeho úsměvné jednoduchosti.

Jako již ve sbírkách předchozích i touto nás provází jedna postava jakožto průvodce. Zde je to hlavní hrdina Tolkienovy pohádky Nimralův list, který je jakýmsi Růžičkovým alter egem (nebo možná i naopak). Zatímco v současných Čechách je rozšířené outsiderovství poněkud trapných postav (zejména ve filmu), Nimral a potažmo i Růžička ve své básnické stylizaci jsou spíše osoby plně zaujaté tvořením i svým světem a nechápající příliš ani sebe, ani svět okolní a jeho procesy, jež je mají v hrsti. … všechny mé vzpomínky prorostly rajčaty / kedlubnou / mrkví a žížalou / a v kůlně mám / považte / stojan a barvy / zkrátka / myslím si / že jsem se jednoho dne / prostě rozhlédl kolem záhonků / a od té doby / to tu poznávám.

Přestože Růžičkovy básně obstojí samostatně na papíře, recitovány jako kdyby se stávaly trojrozměrnými, a to nejen díky vícehlasu či hudebnímu doprovodu. Stálo by za úvahu, zda příště místo další sbírky nevydat CD se záznamem z vystoupení s výše uvedenými muzikanty. Vzhledem k tomu, jak často bývají veřejná čtení poezie toporně nudná záležitost vyhrazená katakombám, kde se přednášející dělí o pozornost s půllitry piva, má Růžička v tomto ohledu značný náskok před ostatními – prvotřídní moderní šmrnc.

 

Autor je publicista a písňový textař

David Růžička: Hory na hurá, nakladatelství Pavel Mervart, 2011

 


autor / Vojtěch Probst VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA