ReportážChobotnice vrací úder

Stanislav Beránek

Liberec proslul spojením s korupcí a (ne)průhledným propojením politiky a soukromého byznysu. Někteří Liberečtí by na tuto pověst mohli být až jaksi hořce pyšní. Liberecká chobotnice inkasovala pár úderů v loňských komunálních volbách, ale už se začíná vracet do formy a je stále při chuti, ba co víc, začíná mít hlad.  

O apetitu byznysu napojeného na město svědčí intenzivní útoky na reformního primátora Jana Korytáře, které vyvrcholily jeho odvoláním. Korytáře dostihla historie v podobě dvou stavebních zakázek připravených ještě předchozím vedením města. Primátor je odmítl podepsat a označil za zmanipulované, předražené a nevýhodné. Proto začali jeho koaliční partneři připravovat jeho odvolání. Vyvrcholila tak zákopová válka, kterou vedl ve své vlastní koalici. Důsledkem jeho odvolání s největší pravděpodobností bude to, že se město Liberec na nějaký čas vrátí do rukou lokálních kmotrů i jejich ambiciózních politických klientů. Byly vysloveny nabídky, které nelze odmítnout.

 

SLEDUJETE LOKÁLNÍ THRILLER

Tento popis může působit nevyváženě nebo zaujatě. Politické dění v Liberci totiž poskytuje luxus který je jinak při sledování domácí politické scény takřka nedostupný. Je jednoduché odlišit kladné hrdiny od záporných. V přímém přenosu je možné sledovat politický thriller s kriminální zápletkou, postavy jsou dobře nasvíceny a celou dobu nesejdou ze scény. Jedním z argumentů, který používají Korytářovi političtí oponenti, je jeho tzv. nekomunikativnost. Tento komunální politik vyšlý z ekologického hnutí zřejmě opravdu neumí „zkomunikovat“ jazyk nabídek a protislužeb tak obvyklý v současné politice. Pro ty, kteří vstup na radnici města považují za realizaci podnikatelského záměru, to může být nepříjemné. Z pohledu politických obchodníků je Korytář jakobín a autista, se kterým není možné se rozumně dohodnout. Hlavní důvod, proč stojí za to věnovat se tak pozorně peripetiím liberecké komunální politiky, je to, že některé korupční a klientelistické postupy známé z jiných míst nebo z politiky na národní úrovni se zde objevují v relativně čisté podobě a mnohdy se právě v Liberci poprvé odzkoušely.

V roce 1999 se funkce primátora ujal člen liberecké ODS a ekonomický ředitel firmy Syner Jiří Kittner. Není na tom vlastně nic divného, protože v té době, slovy odvolaného Kittnerova předchůdce Jiřího Ježka, tvořilo členskou základnu strany 60 % zaměstnanců Syneru. Takový střet zájmů nevzbudil žádnou větší pozornost.

Liberec byl ještě v devadesátých letech mimořádně bohaté město i vlivem toho, že velká část jeho majetku pocházela z poválečných konfiskací – proto se v restitucích devadesátých let vracelo jen minimum. Dnes o skoro dvanáct let později má město dvě miliardy dluh a jako bonus uprostřed města kráter, památku na neuskutečněnou výstavbu dalšího obchodního centra. Ta se v tomto stotisícovém městě mimořádně rozmohla. Na druhé straně je firma, která se z regionální stavební firmy dokázala stát významným národním i středoevropským hráčem. Má vlastní tisk, televizi, golfový a hokejový klub a jednoznačně prosperuje.

Výstavba hokejové haly v roce 2002 byla jedním z výrazných podnikatelských úspěchů firmy Syner. Na začátku byl výlet politiků po hokejových halách v USA na základě pozvání tehdejšího majitele Syneru a zastupitele za ODS Petra Syrovátky. Následovalo rozhodnutí o výstavbě hokejové arény za 1,1 miliardy, na kterou si město vzalo úvěr, který doposud splácí. Vedle toho podle údajů zveřejněných městem doplácí na provoz cca 14 milionů Kč ročně. Dodavatelem stavby byl Syner a provozovatelem a nájemcem v objektu je doposud jedna z jeho dceřiných společností.

Jak moc šlo zastupitelstvo na ruku své mateřské firmě, je vidět i na jinde nevídané invazi obchodních center. Většina pozemků (všechny kromě jednoho), na kterých se nachází, byla původně v majetku města. Ve všech případech zastupitelstvo schválilo bez problémů změnu územního plánu podle očekávání investora. Podle údajů zveřejněných ekonomickým náměstkem města Liberec, Jaromírem Baxou, dosahuje celková hodnota zakázek, které firma Syner obdržela od města, necelých deset miliard Kč.

 

MNOHAMILIONOVÁ SMŮLA

Vedle velkých stavebních zakázek provázely libereckou radnici spíše menší ekonomické přešlapy, které končily pravidelně ztrátami pro město a větším či ještě větším ziskem pro partnery z družiny liberecké chobotnice. Bývalý primátor vždy dokázal tyto neúspěchy omluvit nějakou změnou objektivních podmínek, v podstatě podnikatelskou smůlou. Můžeme na tuto omluvu přistoupit a opustit myšlenku, že šlo o způsob, jak budovat klientelistické vazby. Pak se ale musíme se zeptat, zda by měl někdo s tak velkou smůlou zastávat veřejné funkce.

Příkladem takové smolné transakce může být případ směny městského majetku za budovu restaurace či spíše většího bufetu Mošner kvůli projektu výstavby nové lanovky na Ještěd. I tímto způsobem hospodaření se město propracovalo ke svému zadlužení v rozsahu jednoho svého ročního rozpočtu.

Jak už ukázali Reportéři ČT, ještě před známým mistrovstvím v lyžování se zrodil projekt na stavbu nové lanové dráhy. Na místě areálu spodní stanice se nachází dřevěná stavba restaurace Mošner, kterou v roce 2003 koupili dva podnikatelé za 450 000 Kč. O tři roky později ji znalec odhadl na 2 193 000 Kč a na cca stejnou částku odhadl i městský majetek, který podnikatelé směnou získali – soubor bytů v nejatraktivnější městské čtvrti, stavební parcely a pozemky. Už tehdy upozorňovali kritici, že město směňuje majetek ve skutečné hodnotě několika desítek milionů.

Když pomineme, že podle názoru realitních obchodníků se jedná o v řádech milionů podhodnocený odhad cen bytů a pozemků v centru Liberce, obsahovala smlouva s podnikatelem i závazek, že primátor zařídí změnu územního plánu u převáděných pozemků na stavební parcely. Jistila to smluvní pokuta 900 tisíc korun. Jednalo se o cca 35 tisíc metrů čtverečních pozemků. Pokud by ke změně územního plánu došlo, hodnota pozemků by podle znaleckého posudku z řádu tisíců stoupla do řádu milionů. Přestože pozemky leží za hranicí chráněné krajinné oblasti, podnikatel nečekal ani na změnu územního plánu a zahájil stavební práce – vybudoval cestu, bránu, vrt studny, započal se stavbou chaty…

Paradoxní je, že stavba lanovky se nakonec konat nebude: kvůli nedostatku finančních prostředků. Navíc vyšlo najevo, že měla začínat pěkný kus cesty od původního bufetu. A kdo tuto směnu pro město zařizoval? Náměstek za ODS a jeden zastupitel za tutéž stranu.

 

MEKKA KORUPCE

Mistrovství světa v lyžování bylo politickou zakázkou, která měla snad jediný přínos: komplikace, ztráty a skandály spojené s mistrovstvím rozptýlily úvahy o domácím pořádání olympiády. Hlavní mediální obětí je šéfka realizačního týmu, lyžařka Kateřina Neumanová, ale nelze zapomínat ani na další účastníky. Premiér Topolánek tehdy jmenoval vládním zmocněncem pro mistrovství Tomáše Hasila, někdejšího libereckého náměstka primátora. Ten začal intenzivně jednat o navýšení dotací pro mistrovství z veřejných prostředků. 1,5 miliardy ze státního rozpočtu, 400 milionů z rozpočtu Liberce a 165 milionů z prostředků Libereckého kraje. Podporu této iniciativě vyslovili i další politici. Přítomnost tehdejšího primátora se rozumí samo sebou, ale mezi podepsanými byl například i předseda senátu Sobotka. Nikdo z nich se už ke své odpovědnosti nehlásí.

Pouze pro ilustraci je třeba zmínit, že jako technický dozor u rekonstrukce vysokoškolských kolejí (měly sloužit jako ubytovna pro závodníky) působila firma Investing CZ, jejíž jednatel je v této souvislosti již obžalován a půjde před soud. Tato firma byla přítomna např. u výstavby hokejové arény a nyní by měla působit jako technický dozor investora i u již zmíněných zakázek na bazén a přestavbu lázní v Liberci, které primátor Korytář odmítá podepsat a které jsou hlavními důvody pro jeho odvolání.

Volby na podzim 2010 znamenaly velké překvapení v podobě vítězství kandidátky Změna pro Liberec, která dokázala předstihnout i tradiční strany ODS a ČSSD. Hlavní roli v tom zřejmě hrál už překročený pohár trpělivosti občanů z místních poměrů, které pasovaly Liberec na Mekku korupce a které velké politické strany nevedly ani k nejmenší míře sebereflexe. A situaci neřešilo ani vedení těchto stran. Reakce premiéra Mirka Topolánka byla uvedena v časopise Respekt v čísle ze srpna 2005: „Upozornil jsem místní organizaci, že není dobré, když se spekuluje o propojenosti radnice se soukromou firmou. Proto Syner zřídil funkci generálního ředitele a spolumajitel firmy, který je členem ODS, už ve vedení nefiguruje. Pro mne je to tímto vyřešené – neexistuje prokazatelně už žádná vazba. A pokud se vám nezdá, jakým způsobem jsou zadávány v Liberci zakázky, tak podejte trestní oznámení. Nerozumím, proč mě s tím vůbec otravujete.“

Na ztrátu sebereflexe ukazuje i způsob vedení volební kampaně ODS a zvláště pak animovaný volební klip, zobrazující primátora Kittnera tančícího městem. Absurdita tohoto výjevu zaujala i mimo okruh liberecké politiky. Mnohem zajímavější je ale klip libereckého hip-hopera Lipa z formace BPM, který vystavil účet liberecké radniční koalici z pohledu nejmladší generace pod názvem Pozdravy z Liberce. Obojí je k vidění na youtube.com a za zhlédnutí opravdu stojí.

Překvapení a naděje vyvolané volbou ale netrvaly dlouho. Stačila dvě roční období a primátorova neochota podepsat smlouvy, které několik analýz označilo za nevýhodné pro město. Koalice se rozpadla, když ji pod vlivem investorů opustili sociální demokraté i jiní. Další liberecké vládnutí bude mít ať už skrytě nebo otevřeně podobu velké koalice všech „nekorytářů“. Politický styl propojení politiky a obchodu tak zůstane zachován i nadále a nebudou do něj vstupovat ani celostátní vedení stran. Z hlediska důvěry občanů v politiku jako souboje idejí a programů tak politické strany páchají sebevraždu v přímém přenosu. Lze jim v tom bránit?

 

Autor je spolupracovník redakce.

 


tento článek vyšel v Novém Prostoru číslo 374

všechny články tohoto autora

Vyhledávání

Prodejní místa NP

Dárcovské SMS

Videa s prodejci

Shlédněte rozhovory s prodejci Nového Prostoru.

Rádio NP

Nový Prostor naposled



všechny nahrávky

RSS Feed

NP na facebooku