NP č.358 > FejetonSpeciálJan Stern

Už je to tady. Právě čtete můj jubilejní padesátý fejeton na stránkách Nového Prostoru. Moderátor Jan Kraus si ve stém díle své talk-show pozval do studia svou matku a jiné příbuzenstvo, ve dvoustém pak všechny své děti, včetně těch, jež se přihlásily poměrně nedávno. To mne inspirovalo.

 

S dětmi byl u mne sice trochu problém, neboť se dosud žádné nepřihlásily a vzhledem k tomu, co jsem se doslechl o mechanismu jejich vzniku, je krajně nepravděpodobné, že by se tak v dohledné době stalo. Avšak přizval jsem k přípravě tohoto fejetonu alespoň svou matku, svého dědu a strýce Karla, aby pohovořili o tom, kdy se prvně projevil můj olbřímí talent, zda jsem byl extrémně vtipný už na nočníku a podobně. Vzpomínková seance se odehrála u nedělního oběda, použit byl diktafon značky Hitachi a zde je doslovný necenzurovaný přepis:

Já: Sešli jsme se zde, abychom se pokusili vypátrat, z čeho se zrodil ten břitký humor, který každých čtrnáct dní vnáší radost do stovek domácností po celé republice.

Strýc Karel: Ty chlebíčky už nikdo nebude?

Matka: Umyl sis ruce? Dědo, prosimvás, musíte hulit i při jídle?

Děda: Musim.

Já: Myslím, mami, že ty bys mohla říct leccos k mým literárním počátkům.

Matka: Kdybyste aspoň kouřil nějaký normální cigarety a ne ty vaše přepůlený startky. Připadáte mi fakt jak somrák vod nádraží. A podivejte se, kde je všude ten popel, pak nemaj bejt na tom ubrusu díry.

Děda: Já ti řeknu, co bys tam měl napsat: Rozkradli, co mohli. Dyť my sme vyváželi do celýho světa a podivej se dneska.

Já: Ty si to přeci pamatuješ, dědo, nepsal jsem jako dítě takový veselý říkačky?

Děda: Vem si jen tu Poldovku. Nebo Zetor! Pověsit to všecko do jednoho!

Matka: Panebože, von už zase vyváží do celýho světa. Moc dobře víte, že jak začnete vyvážet, padá vám ten popel na koberec a vy to zadupete holí, takže to už nikdo nedostane ven. Ale já to uklízet nebudu, já tady nebudu věčně dělat služku.

Strýc Karel: Jestli ty chlebíčky už nikdo nebude, já bych je vzal naší Jaruně, náhodou tu mám igelitku...

Matka: Víš, co tam napiš? Kdybych nebyl vůl a líp se učil, tak je ze mě dneska doktor a nepíšu cinty do novin.

Děda: Do celýho světa jsme vyváželi.

Matka: Je ti čtyřicet, neumíš si přišít ani knoflík a kouká ti podolek. To Jára vod Libuny dělá u Siemensů, už má třetí auto a na dovolenou jezděj na Malé Divy.

Já: Maledivy

Děda: Já se nedivim. Dyť všechno prodali Němcům.

Matka: A koupili si barák. Děda: Lidi dostali byty zadarmo. Co postavili tydle kurvy?

Matka: Já mám ten popel až v polívce. Co sem komu udělala. Nedrob! Dej si něco pod pusu.

Strýc Karel: Předkrm nebude?

Já: Dědo, ty si myslím vždycky říkával: „Z tohodle kluka něco bude.“

Děda: Nic už nebude, dyť už nemáme ani ty sklárny. Bambusová republika, nic víc.

Já: Banánová.

Strýc Karel: Ale jo, zmrzlinka by se do mě ještě vešla, hrňte to do mě.

Matka: Jak dlouho už ti řikám, abys umyl ty vokna? Dyť už přes ně neni vidět na ulici. To se musim pořád doprošovat. A věčně se tu couráš v těch botách.

Já: Jestli mě naserete, tak to tam vážně všechno napíšu.

Matka: Nebuď vulgární! Tohle chytá vod toho „Medvěda“. To je taky ztroskotanec. Ve čtyřiceti visí mámě na krku a jediný, co má, je bedna fotbalovejch vodznaků.

Děda: Pověsit to všechno.

Strýc Karel: Myslel jsem, že bude kachnička.

Matka: Celej táta. Na nákup chodí v trenýrkách a k vánocům mi dal hodinky, co dostal zadarmo jako reklamní dárek k cigaretám.

Já: Měla sis vzít Pištu Hufnágla.

Matka: To je to jediný, co ti dycky šlo: pindy starý mindy.

Děda: Kdeže miny. Zbrojovka je taky cugrunt.

Matka: Já tý Libuně závidim. Ten její zeťák...

Děda: Zetor!

Strýc Karel: To stehýnko mi prosimtě zabal, Jituško, já už vážně nemůžu.

Matka: Za co mě panebože trestáš.

BATTERIES ARE LOW!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nemusím dělat kompromisy / Petr Procházka > NP č.358 > Rozhovor Vladivojna má mnoho podob, nezaměnitelné jméno, maluje pestrobarevné obrazy, zpívá fiktivní řečí a zná tajemství skrytého kmene Lotopů. Nízkost našeho pozemského světa jí zjevně nestačí. Tahle v civilu křehká dívka se při koncertech dovede změnit v energickou šelmu.   číst dále Tanec a nedokončená kopulace / Jaroslav Fiala > NP č.358 > Referát Dosavadní párové tance se obvykle k sexu pouze více či méně volně vztahovaly. „El perreo“ se ho rozhodlo napodobit.   číst dále Tak trochu jiné město / Tomáš Havlín > NP č.358 > Téma čísla První dojmy Pražáka při průchodu Ostravou jsou výmluvné. „S tím se nebav, to je zkurvysyn,“ zatrhl mi už v horkém odpoledni postarší pár debatu u piva se staříkem na kolečkovém křesle. Nevypadal nebezpečně, jen si stěžoval, že mu spolubydlící zabil psa.   číst dále Plán až příliš akční / Alexandr Budka > NP č.358 > Pošli to dál Je už to taková hezká předvolební tradice, že se radní začnou okázale starat o každodenní drobné starosti prostých obyvatel a nějakým rázným opatřením se pokusí prudce zvednout kvalitu života v našem hlavním městě. Jinde k tomuto účelu slouží správně načasovaná oprava chodníku nebo obecní cesty, v Praze, která je neustále rozkopaná až běda, se řeší bezdomovci.   číst dále