Když zpěvák Gonjasufi dokončoval mix svého oficiálního debutu, jeho zvukař mu odmítl poslušnost s tím, že „nahrávky jsou očividně poškozené“. Omyl, všechno bylo přesně tak jak to být mělo – onen zvukař jen nepochopil, že Gonjasufi se pohybuje v jiných hudebních dimenzích než je obvyklé. Distorze, šum a zvukové nedokonalosti jsou součástí výsledku, který na A Sufi and a Killer směřuje k hudební transcendenci.
DVA ŽIVOTY SUMACHA ECKSE
Súfisté jsou mystickou odnoží islámu, jež se v poslední době těší velké popularitě. K její mystické praxi patří i hudba - ostatně některé sekty uvnitř súfismu věří, že náš svět je jen odvozený od zvuků, které jsou hmotě nadřazené. K hudbě sufi patří bubínek dhol, rytmy qawwali a divoké dervišské tance, Sumach Ecks alias Gonjasufi ale místo nich volí elektronické beaty, distorze elektrických kytar a hiphopovou sampladelii. Svatokrádež? Určitě ne, Gonjasufi jen posouvá staletou tradici súfijské hudby do současnosti. Sumach Ecks žil dlouho dva životy. Jeden jako respektovaný učitel jógy a otec tří dětí a druhý jako undergroundový rapper se skupinou Masters Of Universe ze San Diega. Když dostal v roce 2006 nabídku učit jógu v Las Vegas, vypadalo to, že se bude muset hudební kariéry vzdát. Náhoda tomu ale chtěla, aby se seznámil s členy partičky Brainfeeder - producenty skrytými pod jmény Flying Lotus a Gaslamp Killer, kterým se zalíbil jeho hlas. Poslali mu svoje beaty a Ecks místo rapování zkusil poprvé zpívat. Pomalu se tak začalo rodit jeho první oficiální album pod hlavičkou Gonjasufi.
HALUCINACE Z LO-FI
Gaslamp Killer a Flying Lotus jsou mistři zakouřených beatů, které chvílemi zní jako kdyby se automatický bubeník porouchal a začal produkovat zcela vyšinuté rytmy. Ačkoliv jsou oba spojováni s renesancí abstraktního hip hopu v USA, jejich podklady na A Sufi and a Killer mají mnohem širší rozsah – meditativní melodie splétají z orientálních samplů (Kobwebz, Ancestors), lo-fi pípání a obskurních motivů (Holidays, I’ve Given) a chvílemi směřují až do hájenství acid rocku, kde distortované kytarové riffy přivolávají hlukovou apokalypsu (Stardustin´, SusieQ). Neobvyklá zvuková alchymie překračující geografické i žánrové hranice mění desku v schizofrenní počin, který je ale zároveň absolutně originální. Ať je ale hudba halucinogenní sebevíc, albu přesto vládne hlas Gonjasufiho. Je magicky zastřený a chvílemi zní jako kdyby zpíval z jiné dimenze. V Love Of Reign máte pocit, že ho posloucháte přes opiový opar a minimalismus Ancestors odhaluje křehkost jeho hlasu, Gonjasufi jako by se zde při předříkávání textu o svých předcích hroutil a znovu nabíral sílu. V textech se potácí mezi svými dvěma životy – chvíli je jako jogínský asketa a chvíli jako hiphopový prostopášník. Když v refrénu skladby Sheep zpívá: „Kéž bych byl ovcí místo lva,“ je jasné, která část jeho osobnosti vítězí. Závěrečná Made je katarzí, jež není jen o vysvobození z břemena práce na albu (Gonjasufi na něm pracoval tři roky), ale zároveň předzvěstí mystického vyrovnání se světem. Sem si ale už bude muset každý posluchač dojít sám.
