Jejich skepse je celkem pochopitelná. Roky se ostatně tvrdilo, ze mírové řešení je na dosah ruky, aby se pak jako mávnutím kouzelného proutku náhle vše smetlo ze stolu. To, nakolik lze přikládat slovům jiný význam, ukazují i aktuální údaje izraelské nevládní organizace B‘Tselem o výstavbě izraelských osad na palestinských územích – podle většiny odborníků jedné z nejdůležitějších překážek na cestě k urovnání sporu. Radikální osadníci žijící na Západním břehu totiž často pobývají na pozemcích, které izraelská vláda označila jako zabrané kvůli bezpečnosti, avšak pouze „dočasně“. Při bližší prohlídce takové „osady“, jako je třeba Ma‘ale Adumim, však o dočasnosti nelze příliš hovořit. Moderní město v kalifornském stylu s třicetitisícovou populací o rozloze necelých 50 kilometrů čtverečních bylo založeno již v roce 1976. Další osada, Kiryat Arba u Hebronu, zase existuje „dočasně“ už čtyřicet let. Vše provází pravidelné konflikty mezi osadníky, místními obyvateli a izraelskými vojáky či zábrany v pohybu a uzávěry v první řadě pro Palestince. Ačkoli Izrael evakuoval v roce 2005 asi 8700 osadníků především z Gazy, na území Západního břehu a Východního Jeruzaléma je dnes přibližně 130 osad se zhruba 470 000 obyvateli, u nichž sídlí vojenské posádky. Ačkoli izraelský premiér Netanjahu nyní jejich další výstavbu přechodně zmrazil, „dočasnost“ trvání osad, a spolu s tím i pokračující bezpráví a napětí se zdají být spíše stálými jevy ve zdejší každodennosti.