NP č.342 > FejetonNa vážnější notuJan Stern

Vážení a milí, tak je to tady. Prosincové číslo, ergo číslo pomalu ale jistě vánoční. A s ním na mne dopadl i nemilosrdný ortel redakce: dodat „lehce vánoční fejeton“.

 

Vánoční fejeton, to je v subkultuře fejetonistů cosi jako tahání zubního nervu bez umrtvení, případně rektální vyšetření tlustého střeva. Každý fejetonista se při vyslovení slova Vánoce chvěje hrůzou, jeho sliznice ztrácejí žádoucí vlhkost a naopak tkáně k tomu primárně neurčené se orosují. Zažívání kolabuje, žlučníky se bouří, deprese opanovává systém psýchy a nepomůže od ní ani akupunktura, ani tai-či, ani psychowalkman, ani solná jeskyně a dokonce ani horské sluníčko.

Vánoční fejeton totiž nabízí pouze několik témat (kapr, stromek, dárky, spasitel), z nichž všechna již byla pojednána ve všech myslitelných variantách, což lze prokázat i matematicky. Z historie jsou proto známy věru tragické případy.

Medioložka Vochocová nedávno přišla s nečekaným a stále kontroverzním objevem, že klasik žánru Jan Neruda se vlastně vůbec nejmenoval Neruda, jeho pravé jméno vlastence prý znělo Hans Kirchbauer, avšak populární Hansi před každými Vánoci, zvláště před uzávěrkou vánočního čísla, údajně zažíval tak neomalené stavy špatné nálady, že si vysloužil přezdívku „Neruda“, která se tak líbila, až se ujala úplně.

I legendární fejeton Kam s ním podle nových zjištění původně pojednával o vánočním stromku, nicméně psychický stav fejetonistův byl tak špatný, že slovo „vánoční stromek“ nedokázal vůbec napsat, vytěsnil ho a místo něj jeho ruka vyprodukovala bezmyšlenkovitý chybný úkon „slamník“, což si vydavatel Národních listů netroufl korigovat, z obav, aby mistr nezkolaboval. Před jedněmi Vánoci také Neruda – jistě nikoli náhodou – vychrlil svou sbírku Hřbitovní kvítí...

O Jaroslavu Haškovi se říká, že před odevzdáním vánočního fejetonu začal vždy pít, někdy dokonce již v únoru.

Karel Čapek se před vánočním vydáním Lidových novin ocital v tak děsivém rozpoložení, že jeho fejetony byly nakonec netisknutelné! Slavný spisovatel v nich na Vánoce a jejich ducha útočil tak ostře a nemilosrdně, že byly pravidelně odmítány a Čapek je pak přepracovával do podoby románů a divadelních her, aby úmorná práce (vánoční fejeton se píše vždy minimálně měsíc, povětšinou přerušený několika hospitalizacemi) nepřišla nazmar. Patrně vám to ve škole zatajili, ale Válka s mloky byla původně peprným vánočním fejetonem Válka s kapry, v němž Čapek upozorňoval na záludnost těchto kluzkých tvorů, jež okupují naše vany. I Továrna na absolutno ponejprv kritizovala vánoční běsnění pod názvem Továrna na absurdno. Vrchol Čapkovy fobie z Vánoc však přišel na konci třicátých let, kdy zaútočil na celé prosincové období, ba i jeho lednové dozvuky, svou Bílou nemocí. Redakční rada Lidovek po tomto skandálním fejetonku však ztratila s Čapkem trpělivost a na jeho místo angažovala nadějného svěžího autora Emanuela Moravce.

O Rudolfu Křesťanovi se vypráví, že byl spatřen v srpnu 1984 na břehu jezera Balaton, kterak v šále a kulichu naříká „ještě čtyři měsíce a Mlaďák bude chtít zase kost v krku!“ Pro nazasvěcené podotýkám, že „kost v krku“ jest slangovým označením vánočního fejetonu v bratrstvu fejetonistů. Toto volné sdružení se mimochodem již několikráte marně obrátilo na mediální komisi sněmovny, aby vánoční fejetony zakázala, neboť ohrožují zdraví žurnalistů. Politici se však báli postavit vydavatelským molochům a tzv. „rolničkový zákon“ zametli pod koberec.

I můj legendární předchůdce na této stránce, Jan Jirák, čtenářům jistě známý jako dodavatel „laskavého humoru a moudrého pohledu na svět“, se před Vánoci měnil v nevyzpytatelného tvora. Bohužel, tuto jeho nedobrou vánoční náladu způsobenou Novým Prostorem pak často pociťovali jeho studenti na Fakultě sociálních věd, k nimž jsem tedy mimochodem patřil, a mnozí dosvědčí, že mu tato chandra vánočního fejetonisty vydržela i v lednu a únoru, čili po celé zkouškové období. Nejeden student dokonce zaznamenal i podivuhodné flashbacky v období letním. Fejetonistova choroba se pak projevovala nevrlými poznámkami typu „vysvětlete to“, „krátká sukně mi nestačí, slečno“, „přijďte příští týden“, „uvidíme se v září“ či „jste si jistý, že jste na správné škole?“.

Ano, vánoční fejeton, to je zkrátka o zdraví. Naštěstí, já to mám pro letošek za sebou. V obličeji mám sice tik, ale přežil jsem to. A vy to, prosím vás, letos přežijte taky.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Košatéři, končíme! / Jan Stern > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní. číst dále Spasitelé, kde jste? / Jan Stern > NP č.530 > Fejeton Novověk lze definovat různě. Já jsem vystudoval fakultu sociálních věd, a proto definuji novověk jako éru sociálních věd. číst dále Teorie vyhnaného psa / Jan Stern > NP č.523 > Fejeton Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích. číst dále