Žijeme obklopeni návody na všechno možné. Pokud potřebujeme sestavit skříň z Ikei, vezmeme si k ruce leták s návodem, pokud neumíme upéct kuře, otevřeme kuchařku. Přivedli jsme na svět mnoho postupů a k nim je třeba mnoho návodů.

Pro konceptuální umělce ovšem nemají návody jenom praktický význam. Někteří například mění jejich funkce a upozorňují na způsoby manipulace, jiní jejich prostřednictvím přesouvají autorství díla na jinou osobu a nechají nás přemýšlet, kdo je vlastně autorem, nebo například upozorňují, že v umění funguje řada návodů, jak ho vytvářet a jak mu přijít na kloub.

Nedávno si s návodem chytrácky pohrál sochař Tomáš Džadoň. Na výstavě finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého naskládal ke zdi jednotlivé díly architektonického objektu a názvem Stratil som navod vysvětlil, proč je nechal jen tak. Byl to trochu podvod na diváka, protože Džadoňovým cílem bylo využít estetiku skladu k zajímavé sochařské kompozici.

Mladý pražský umělec Matěj Smetana, vystavující v brněnském Atriu Pražákova paláce, návody neztratil. Vystavuje totiž pouze čtyři animované návody - na umělý krystal zasazený do šutru z papíru, na domáckou výrobu záběrů vesmíru s naší planetou, jak je známe z dokumentů NASA, na akvárium s „živým" trilobitem a na nekonečný západ slunce i s měňavými odrazy na vodní hladině.

VESMÍRNÝ KUTIL

Živý trilobit nebo homemade vesmír zaujmou mizivé procento kutilů. rozšíření vlastních objevů ovšem není Smetanovým cílem. Zajímá ho hlavně, co a jak lze zprostředkovat obrazy. Protože přišel na to, jak oživit trilobita, rozhodl se to „říct" obrazy i nám. Ale protože přišel na něco neobvyklého, musel zároveň vysvětlit, proč chtít trilobita oživovat. A v tomto napětí tkví krása Smetanových animací.

Na jedné straně nám dává návod k pracovnímu postupu, na straně druhé předestírá romantický obzor kutilství a klukovských snů o výpravách do vesmíru a do pravěku. Každý Smetanův Návod se skládá ze dvou polovin. Se samotným pracovním postupem se vždy seznámíme až v té druhé. Zde Smetana prokazuje mimořádnou vynalézavost (když například jednoduše doloží, že červený kroužek na bílé ploše je míč) a také udrží svižné tempo, kvůli kterému zkomponoval i vlastní elektronický muzak.

Mimořádně důležité jsou ale první poloviny animací. V nich Smetana jednak vysvětlí cíl postupu (jak jinak pochopit, že budeme dělat umělý západ slunce) a zákonitosti lidského zraku a optické zkratky, fraktálovou strukturu krystalu nebo minulost planety Země, jednak na maximum stupňuje ambientně-romantickou náladu.

Zatímco u pracovních postupů se nenechá nic navíc, aby nepletl případné kutily při práci, v úvodních pasážích si dovolí dlouhé jízdy krajinou a pohledy na vesmír a zapadající sluneční kotouč. Aniž by uhnul z naučné linie „návodů", předkládá nám „schémata" o uchvácení univerzem a jeho uhrančivostí a o naší touze se k němu vyjádřit a uchopit ho lidským myšlením a činy. Třebaže myšlením a činy je nápad na sestrojení trilobita pohybujícího se po dně akvária. Jedním z vydatných zdrojů evropské kultury je umělecké hnutí romantismu oslavující hluboký prožitek z tajemství přírody a vesmíru. Smetana si bere nízkou formu obyčejného kutilského návodu a nalézá v jeho pozadí podobně obrovský prožitkový prostor. Nikoli za své konkrétní vynálezy, ale za tento „objev" a jeho skromné, nepatetické, vtipné a velmi výtvarné zprostředkování si zaslouží obdiv.

www.matejsmetana.com Matěj Smetana: Návody. Atrium Pražákova paláce, Moravská galerie, Husova 15, Brno (http://www.moravska-galerie.cz/).

Výstava potrvá do 17. ledna.