NP č.340 > Kultura | DivadloPotkat AnnikMarta Harasimowicz

Na letmo osvětleném jevišti se odehrává fatální konfrontace dvou žen, jejichž jména známe. Známe však jejich příběh? 

 

 

Život Iana Curtise - frontmana proslulé britské postpunkové skupiny Joy Division - a jeho osudové vztahy se dvěmi ženami inspirovaly vznik několika uměleckých děl (nejznámější z nich je patrně film Control z roku 2007). Inscenace slovenské režisérky Petry Fornayové a souboru NANOHACH navazuje na tragický příběh milostného trojúhelníku a netypickým způsobem se soustředí na postavy Curtisových žen: manželky Deborah a milenky Annik.

 

SOUBOJ NA POMEZÍ ZDÁNÍ

Vybíravý divák se po přečtení anotace na představení Kdo je Annik? bude muset ihned poprat s několika pochybnostmi. Ztvárnění životních osudů slavných lidí se totiž velmi často nedokážou vyhnout jistému nepříliš sofistikovanému zkreslování a určitému bulvárnímu nádechu. Také využití příběhu kultovní postavy, jakou Ian Curtis pro mnohé přiznivce rockové hudby je, hrozí tím, že tvůrce snadno sklouzne k reprodukování zažitého mýtu nebo k vytvoření díla, které bude velmi hermetické a nepochopitelné pro širší skupiny diváků.

Inscenace Petry Fornayové se naštěstí, už díky samotnému konceptu představení, všem těmto schématům vymyká. Postava Curtise není pro představení stěžejní, stejně jako se hudba, která doprovází dění, neomezuje na hitovky od Joy Division. Na scéně vidíme napínavý příběh dvou žen, z nichž každá v sobě nese velké emoce: smutek, strach, vztek (či dokonce nenávist), lásku a nejistotu. Scény, které sledujeme, nenavazují přímo na skutečné události. Odehrávají se na pomezí snu a reality: v čase, posloupnosti a prostoru, které nejsou určené - stejně jako neurčité jsou často čas a prostor, v nichž vzníkají lidské city a myšlenky.

Velmi moderní choreografie, v níž pohyby napodobující každodenní činnosti střídají scény tělesné konfrontace obou učínkujících tanečnic, napomáhá soustředění a vytváří jedinečnou atmosféru představení. Mimořádně vydařená je i hudba Tomáše Procházky, která mírně navazuje na styl skladeb Joy Division, zároveň ale zachovává originalitu a jistě by mohla fungovat i samostatně, mimo inscenaci.

 

NOC RIVALITY, NOC TOUHY

Kdo je Annik? je alternativním příběhem Annik Honoré a Deborah Curtis. Hra, zasazená do oblasti cítění obou hrdinek, se nestaví na stranu žádné ze sokyň. Naopak se snaží uchopit vnitřní neklid, který doprovázel každou z nich, a přenést vyprávění na obecnější rovinu. Ženy, které vidíme, spolu tvrdě rivalizují a bojují. Zároveň je ale v jejich tanečním souznění na jevišti i spousta něhy a jakéhosi soucítění. Jejich vztah je vztahem, který si každá z nich z velké části domýšlí, je možná dokonce pouhou vzájemnou představou jedné o druhé. Krutý boj se odehrává v nitru každé z postav - a proto jsou obě dvě odkázané k samotě. Představení trochu přípomíná záznam bezesné noci podváděné partnerky, kterou doprovází ochromující pocit nejistoty a otázka: kdo vlastně je ta druhá? Kdo je Annik? Obě dvě hrdinky jsou od sebe odlišné, zároveň ale i hodně podobné, což ilustrují podobné pohyby a kostýmy obou tanečnic. Za titul představení vybrali tvůrci otázku a až do konce představení zůstává otázkou i to, která z dvou žen je zrazenou manželkou a která nešťastnou milenkou. Je ale odpověď vůbec nutná?

 

Petra Fornayová a NANOHACH: Kdo je Annik?

Světová premiéra 21. 9. 2009 Divadlo Ponec   

 


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Chobotnice z plzeňských práv, díl druhý / Jaroslav Fiala > NP č.340 > Pošli to dál Po sérii podezření z udílení „rychlotitulů“ pro politiky, policisty a vysoké státní úředníky nabírá plzeňská kauza dalších nevídaných rozměrů.   číst dále Hledání velkého akvizitora / Tomáš Havlín > NP č.340 > Téma čísla Aldous Huxley napsal román o společnosti, kde je čtení knih nadbytečné, ba škodlivé. "Kdo čte, nekonzumuje," píše prorocky. Zapomněl ovšem na knihu samu. A proto je potřeba dbát i na to, kdo je knihovník   číst dále Šampionát Alfreda Nobela / Jaroslav Fiala > NP č.340 > Dějiny přítomnosti Letos 9. října byla americkému prezidentovi Baracku Obamovi udělena Nobelova cena míru. Svět se ptá, za co vlastně, když toho zatím moc nestihl. Malé ohlédnutí nazpět ovšem ukazuje, že se toto ocenění stalo už mnohokrát zdrojem kontroverzí a že pochybnosti nad laureáty Nobelovy ceny nepředstavují nic nového pod sluncem.    číst dále Normální je souhlasit / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.340 > Téma čísla Nikdo nás dnes téměř k ničemu přímo nenutí a tak se zdá, že moc ze společnosti zmizela. Jenže ona nemusí být jen červenou stopkou v podobě zákazů a příkazů. Mnohem účinnější je usměrnit přání a nenávisti druhých. Vládnout nikoli donucením, ale určováním toho, co je normální.   číst dále