Chtějí, aby bylo i v krizi dost peněz na sociální výdaje, školství a životní prostředí a tato mimořádná daň by měla vynést až 100 miliard EUR. Iniciativa je to jistě sympatická, ovšem nadšení poněkud mírní fakt, že se k ní připojilo čtyřicet čtyři signatářů. Navrhovanou částkou půl milionu EUR v hotovosti u nás disponuje asi padesát tisíc lidí, takže i zde by byl počet signatářů hluboko pod hranicí statistické chyby, navíc v Německu bude dolarových milionářů jistě řádově více. Hrstka petentů tak ze všeho nejvíc připomíná oněch deset spravedlivých, které starozákonní Hospodin hledal v Sodomě a Gomoře. Zbývá však naděje, že se hnutí rozroste, jeho průkopníci ukáží cestu dalším kolegům boháčům a třeba časem pronikne i do našich zaostalých poměrů. Má totiž svou logiku, která se rychlokvašeným zbohatlíkům a jejich politikům obývajícím českou kotlinu musí jevit jak z jiného vesmíru. Vyjde mnohem levněji se o své bohatství rozdělit, než žít ve světě rozvráceném sociální a ekologickou krizí. Lze sice po jihoafrickém a americkém vzoru zřídit bezpečné enklávy, ale jejich udržování stojí mnohem víc, než „milionářská dávka“. Navíc od jisté hranice, kdy jsou potřeby uspokojeny, už peníze přestávají být motivem, navzdory tvrzení, že vyšší zdanění demotivuje a brzdí růst. K čemu potřebuje vydělávat ten, kdo už teď má víc, než dokáže do smrti utratit?