Stojí za pozornost, jakým způsobem se kauzy chopila média. Samozřejmě, v prvním kroku striktně odmítla násilný čin. Na pozadí nešťastné události ale ihned začaly vycházet články, které detailně prozkoumávají soukromý život napadené rodiny Sivákových.

Nejprve jsou zobrazováni jako normální bezproblémová rodina. „Nejsou s nimi žádné problémy. Jen děti občas vbíhaly pro zábavu na silnici,“ psaly například Lidové noviny, jejichž redaktor neváhal zajít se pozeptat na prospěch dětí do místní školy. „Jsou bezproblémoví. Jejich rodiče chodí na třídní schůzky a platí jim různé kroužky,“ prozradila učitelka.

Pak se na okrajích textu objevily spornější zprávy. Sivákovi prý neměli v domě trvalé bydliště, děti občas povykovaly na náměstí a otec Sivák měl už před útokem nastoupit do vězení za menší krádež. V rámci mediální logiky zřejmě záleží na tom, jestli oběť trestného činu platí dětem kroužky anebo odklízí v zimě sníh.

Kádrování životního stylu a ujištění o bezproblémovosti Sivákových může sice přiklonit latentně rasistickou českou společnost k odmítnutí útoku, ale také ustavuje důvodové spojení mezi „přizpůsobivostí“ a napadením. A zdůvodnění, to je první krok k legitimizaci. Jsme svědky toho, jak je vyplácení sociálních dávek vázáno na „přizpůsobivost“. Snad se nedožijeme dne, kdy bude na míru sociální konformity vázána také bezpečnost.